Na obsah svého minulého glosáře o letních vedrech navazuji úvahou o přicházejícím horku v oblasti nájmů bytů. Přiznejme si, že nájemní bydlení je trend, za který se v našich končinách mnohdy skrývá ekonomická nedostupnost bydlení vlastnického.

Máme za sebou další vlnu veder, a pokud nás ještě září nepřekvapí, tak zase budeme rok zapomínat na to, co nás další léto znovu bezpečně potká. Tedy na spoustu malátných, nevyspalých a nevrlých lidiček, kteří prostě v tropických teplotách nemají šanci bojovat s přehřívajícím se městem, kdy se v noci nedá usnout, natož se dobře vyspat.

Omezení požadavků na vznik parkovacích míst v nových pražských budovách je krok správným směrem. Připravovaná novela Pražských stavebních předpisů (PSP), kterou nedávno projednali pražští radní, totiž dává volnější ruku trhu.

Současná doba, zatížená krizí fungování dodávkových řetězců narušených nejdříve kovidem a následně konfliktem na Ukrajině, se při aplikaci myšlenek a záměrů Green Deal-u a ESG dostala do zvláštně paradoxní situace.

Výstavba bytových domů byla dlouhá léta doménou hlavního města, v regionech lidé preferovali rodinné domy. V poslední době se ale zdá, že se situace mění.

Špatné zprávy pro zájemce o koupi nového bytu či rekonstrukci toho stávajícího nepřestávají. Nevídaně vysoké hypoteční sazby doplňuje nepřetržité zdražování cen stavebních prací i materiálu. Tento vývoj se nezastavil ani v květnu. Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu vzrostly ceny materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví meziročně o 26,5 %. A ceny stavebních prací se meziročně zvýšily o 13,5 %.

Loni se jen v Praze prodalo 7 450 bytů. Meziročně to bylo o 28 % více a šlo o prodejně nejsilnější rok za posledních 13 let. Zatímco poptávka byla enormní, nabídka byla nejnižší za posledních deset let. Aktuálně je na trhu kolem 3 000 nových bytů.

Zásadní propad způsobený koronavirovou pandemií dopadl na zdánlivě zlatý důl – krátkodobé pronájmy bytů v Praze. Počet bytů a domů nabízených k tomuto typu ubytování loni v českém hlavním městě klesl v porovnání s dobou před nástupem koronaviru o více než polovinu, na 6 972 ubytovacích jednotek. Vyplývá to z aktuální analýzy zpracované IPR-em, podle níž navíc většina takto nabízených bytů zůstává dlouhodobě prázdná.…

Po stávce učitelů jsme se dočetli, že jejím důvodem je jednak nesplnění slibu AB, jednak srovnání průměrných platů učitelů základních škol s platy vysokoškolsky vzdělaných profesionálů obecně. K prvnímu důvodu není co dodat. S druhým je to složitější.

Trochu ve stínu mediálně vděčnějšího zákazu novoročního ohňostroje zůstala zpráva o rozhodnutí, která však bude mít dopad na stovky tisíc domácností. Magistrát hlavního města chystá vyhlášku, která by zvýšila daň z nemovitosti rovnou o 100 %. Respektive umožní vedením jednotlivých městských částí až takové zdražení. Drtivá většina radnic s tím už počítá.

Letošní studený leden zmrazil nejen naše sjezdovky, ale celé české stavebnictví. Stavební produkce se podle aktuálních dat ČSÚ meziročně propadla o 13,2 %. Může za to hlavně vysoká srovnávací základna, protože loňský teplý leden umožnil stavařům nepřerušeně pokračovat v práci na rozdíl od toho letošního. Ve srovnání s prosincem však došlo k růstu o 2,9 %.

Ministerstvo pro místní rozvoj v minulých dnech zveřejnilo své představy, jak by už brzy mohlo vypadat české stavební právo. Už dříve ministryně Klára Dostálová mluvila o zavedení takzvané fikce souhlasu, která by mohla urychlit celý schvalovací proces až o jeden rok, tento týden pak MF Dnes představila další plán resortu na zřízení centralizovaného stavebního úřadu, který by byl zcela nezávislý na místních politicích. To je něco, po čem volám už dlouhá léta, takže tento návrh jednoznačně podporuji. Jen doufám, že neztroskotá v boji o kompetence.

„Před třemi roky bych si myslel, že něco takového vůbec není možné!“ zkonstatoval rezignovaně Roman Ženatý ze společnosti Deloitte na nedávném diskusním setkání Stavebního fóra. Jeho povzdech se týkal nedávného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které ukončilo známou daňovou kauzu, v níž hlavní roli hrají daňově uznatelné náklady za konzultační, marketingové a podobné služby poskytované v rámci jedné skupiny, jinak řečeno mezi spřízněnými osobami. Znění tohoto rozsudku „skupinové“ daňové poplatníky rozhodně nepotěší.

„Musíme znovu zvážit, CO a JAK budeme povolovat a KDO to bude dělat. Na to ale nebude stačit jen nový stavební zákon. Musíme rekodifikovat celou oblast veřejného stavebního práva!“ – tvrdí Marcela Pavlová, která má na ministerstvu pro místní rozvoj na starosti právě stavební řád. „To bychom museli vyměnit celé MMR, kde dnes vládnou katastrofické poměry. S lidmi, kteří tam sedí dvacet třicet let, nic nedokážeme!“ – kontruje architekt Roman Koucký, který je na IPRu hlavním protagonistou tvorby Metropolitního plánu.

Minulý týden se odborné veřejnosti a pak i novinářům představila nová instituce – Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR). Kromě chvályhodných cílů stojí SAR za zmínku i pro své spojení se zvučnými jmény- je to například Josef Pleskot, Zdeněk Fránek, Pavel Kliment a Dušan Kunovský, jenž je také zjevně spiritus movens sdružení. A ještě více pro svůj nanejvýš užitečný první praktický počin - anketu mezi Pražany na téma výstavby a rozvoje metropole.

Nevlídná veřejnost, populističtí politici, mizerná legislativa, nekompetentní a přeopatrní úředníci, nedodržování zákonných lhůt, desítky potřebných razítek, paralýza vývoje města … Vlastně na pracovním obědě Stavebního fóra s celebritami tuzemského developmentu - tématem byly nejbližší perspektivy výstavby v metropoli - nezaznělo mnoho nového. Naštěstí ale občas byly občas slyšet i tóny nové, méně pesimistické.

České stavebnictví loni zažilo relativně úspěšný rok, když se meziročně jeho produkce zvýšila o 2,1 %. Růst přitom mohl být větší, kdyby sektor udržel trend z první části roku, v posledních měsících roku však tento trend výrazně oslabil. Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu v posledním měsíci loňského roku rostla stavební výroba dokonce jen o nepatrných 0,4 %.

Moderním trendem v rozvoji měst je být smart. Smart ve spotřebě energie, smart ve sběru odpadu, smart v předávání informací a třeba i ve sféře městské dopravy.

Dnešní realitní trh nedostatkem investic netrpí. Naopak - zase se nakupuje jako o život a s trochu větším rizikem než v letech recese. Kvůli převisu poptávky platí, že vyhrává ten, kdo se rozhoduje rychleji. Požadavek na due diligence pak v takových poměrech vypadá jako zbytečná obstrukce, při které se leda zjistí, co se zrovna vědět nepotřebuje. Toť současný trh.

Konec roku 2016 se nezadržitelně blíží. Stalo se v jeho dvanácti měsících něco, co trh s nemovitostmi nějak významněji ovlivnilo? Tak nějak nevidím nic nosného, nic opravdu významného. Až snad na jedinou výjimku: velmi zahuštěné tržní prostředí, v němž na rozdíl od minulosti převažuje poptávka nad nabídkou.