Při vstupu do EU dosahoval průměrný Čech 81 % bohatství průměrného Evropana, loni to dle dat Eurostatu bylo už 91 %. Pro posouzení ekonomické konvergence – tedy přibližování ekonomické úrovně jednotlivých zemí – se nejčastěji používá hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele v paritě kupní síly. „Ukazatel vyjadřuje bohatství připadající na jednoho průměrného obyvatele, očištěné o rozdíly v cenách mezi zeměmi. Měl by tedy přibližně vyjadřovat, jak bohatý je průměrný Čech, Polák či Slovák při nakupování ve své zemi,“ vysvětlil hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil.
Česko se za poslední tři roky od evropského průměru mírně vzdálilo, z úrovně 93 % na 91 %. Přesto jsme za dvacet let předehnali země jako Řecko, Portugalsko či Španělsko a přiblížili se Itálii. Na druhou stranu většina zemí, které vstoupily do EU v roce 2004, dokázala růst rychleji. Polsko se z 52 % evropského průměru dostalo na 80 %, Litva z 50 % na 87 %. Bohatší státy zatím nedoháníme – co se týče našich západoevropských sousedů, Němci byli loni na 115 % evropského průměru a Rakušané na 123 %. Na dosažení jejich úrovně může Česko podle ekonomů zatím zapomenout.
„Před dvaceti lety jsme věřili, že konvergence proběhne rychle, každodenní skutečnost je však jiná. Důvody jdou za námi: průměrný výkon naší ekonomiky a petrifikovaná technologická struktura národního hospodářství,“ uvedl bývalý rektor VŠE v Praze Richard Hindls. Pokud jde o číselný podíl HDP k úrovni hrubého domácího produktu bohatých zemí, Česko rozdíl formálně mírně snižuje. „Ale investice do výzkumu, školství a moderních technologií jsou stále nedostatečné,“ podotkl Richard Hindls.
„Proces konvergence – tedy dohánění ekonomické úrovně našich bohatších sousedů – bude nadále pokračovat, ovšem čím dál pomalejším tempem, a vyrovnání se nejbohatším zemím Evropy zůstává v nedohlednu,“ dodal Vít Hradil. Z velké části je to přirozené, protože nejsnazší je dohánění z nízkého základu.
„Zjednodušeně řečeno, po pádu železné opony jsme byli tak chudí, že nám stačilo s bohatým Západem navázat kontakt a zapojit se do jeho ekonomiky jakýmkoliv způsobem,“ uvedl V. Hradil. „I to totiž bylo násobně lukrativnější, než co jsme znali před rokem 1989. Jakmile jsme se ovšem k jeho úrovni blahobytu dostali blíže, přestává být pouhé následování dostatečné,“ doplnil.
V. Hradil srovnal tento proces s cyklistikou: „Držet se v závětří za prvním jezdcem – v našem případě hlavně za Německem – je relativně jednoduché. Dostat se na jeho úroveň či jej předjet je mnohem obtížnější a vyžaduje inovace.“
Ekonom Petr Zahradník z České spořitelny uvedl, že nejbližšími cíli Česka jsou Itálie, Kypr a Malta. „To jsou realistické cíle, které můžeme splnit do konce této dekády. Další na řadě je Francie, což bude obtížnější, ale ne nemožné,“ dodal P. Zahradník. Česko podle něj musí mobilizovat udržitelné a stabilní zdroje růstu.
remspace
