Paní prezidentko, začněme v ARTN – co je v asociaci nového?
Především máme novou manažerku Petru Novotnou. Přitom jsme zachovali spolupráci s bývalou manažerkou, tedy Marií Mockovou, takže náš tým personálně posílil. Podařilo se nám zorganizovat řadu aktuálních a přínosných odborných akcí a v tom budeme samozřejmě pokračovat. Pro tuto chvíli nás zajímá především problematika financování výstavby – asi jste také zaregistroval dění na finančních trzích a pohyby úrokových sazeb -, vedle toho samozřejmě sledujeme makroekonomický vývoj u nás i ve světě. No a ta hlavní novinka…
Pardon, teď asi chcete mluvit o soutěži Best of Realty. Letos se koná první ročník, který proběhne v režii ARTN a jistě bude v mnoha ohledech výjimečný. Ale nejdříve – proč jste se pro tuto akvizici vůbec rozhodli?
My, tedy ARTN, jsme byli od počátku odborným garantem této soutěže. Už proto jsme k ní měli vždy blízko a velmi nám na ní záleželo – myslím, že hlavním důvodem byla její úroveň a nestrannost. A když se objevila příležitost soutěž převzít pod křídla ARTN, převládl u nás názor, že by bylo dobré toho využít a pokračovat na cestě, po které se Best of Realty ubírá už dvacet let. Je to silná značka, má svou tradici a je dobré ji udržovat a rozvíjet. Doufáme, že i letošní ročník se vydaří.
ARTN je odjakživa vysoce agilní v oblasti legislativy, a to jak směrem dovnitř, tak navenek. Největší zájem celé realitní sféry se v posledních letech soustřeďoval na nový stavební zákon. Ten se ovšem podle drtivé většiny protagonistů realitního trhu moc nepovedl. Co se stalo? Zanedbali jste něco?
My jsme se po celou dobu velmi snažili, aby se braly v potaz náměty, názory a připomínky našich členů, samozřejmě jsme tvorbu nového stavebního zákona vnímali jako velmi důležité téma. A nyní tu prostě nový zákon máme. Já bych tu normu už nechtěla kritizovat, nakonec leccos dobrého se do ní nepochybně dostalo. V tuto chvíli je pro nás nejdůležitější, že se situace stabilizovala. Pro nás, tedy celý realitní trh, je totiž největším problémem nedostatek předvídatelnosti. Zejména developeři, kteří investují nemalé zdroje vlastní i cizí, potřebují znát zákonné termíny, počet potřebných stanovisek a tak podobně. Takže nakonec jsme rádi, že nový zákon už konečně existuje. A doufejme, že prováděcí předpisy, které se teprve tvoří, fungování trhu prospějí. Období nejistoty snad skončilo, časté změny podmínek jsou to nejhorší, co investice do realit potřebují.
Nebyla chyba v tom, že ARTN málo prezentuje problematiku developmentu a výstavby veřejnosti? Oba víme, že fenomén NIMBY je u nás stejně jako jinde silný a koneckonců samospráva, která obvykle výstavbu spíše ztěžuje, se přitom vlastně řídí názorem svých voličů. Proč nejste v tomto ohledu agilnější?
Podívejte se, my nejsme asociací jednoho realitního sektoru, sdružujeme řadu profesí řady oborů. Tím jsme trochu limitováni a naše komunikace navenek je proto dlouhodobě promyšlená, kultivovaná a umírněná. Jsou tady jiné asociace, které zastupují užší segmenty trhu, ty mohou komunikovat a prosazovat názory svých členů razantněji. My si také zakládáme na nestrannosti i odbornosti, proto velmi pečlivě zvažujeme, s čím a jak se na odbornou i širokou veřejnost obracíme. Ale současně si myslím, že potřebné informace a stanoviska veřejnosti různými cestami sdělujeme. A zopakuji: vzhledem k široké členské základně, kterou ARTN má a chce mít, nemůže příliš akcentovat jedno jediné téma.
A nyní otázka pro hlavu poradenské společnosti Knight Frank. V jakém stavu je dnes český realitní trh?
Je známo, že novináři nemají rádi střední cestu, nejraději vytvářejí propady nebo rekordy, zamrznutí trhu a případně nějaké jiné katastrofy. Myslím, že jsme nyní v období, které ale takové krajní polohy prostě negeneruje. Pro ilustraci tohoto tvrzení jen malý pohled na oblast investic. Ano, je pravdou, že z českého trhu aktuálně víceméně vymizel institucionální zahraniční kapitál. Globální investoři u nás dnes zkrátka příliš aktivní nejsou. Ale na druhou stranu jsou tady jiní investoři, vedle českého privátního kapitálu hlavně domácí realitní fondy. Takže investiční trh pořád žije, transakce se připravují i úspěšně realizují. A to, že letos objem realitních investic poměrně výrazně klesl, ani tak nepadá na vrub chabé poptávce, jako spíše slabé nabídce. Dnes se bohužel staví málo, produktů je málo, tím spíše každá zajímavá příležitost poměrně rychle vyvolá poptávku.
Kdy bude produktů dost? Jinak řečeno – kdy se zase nastartuje výstavba?
Víte, development je hodně náročná disciplína. Na jedné straně pochopitelně vyžaduje ochotu riskovat, na straně druhé je ale předpokladem takové ochoty nějaká základní míra předvídatelnosti, o níž jsme ostatně už mluvili. A ta je dnes skutečně nízká. Máme tu neschválený Metropolitní plán, vlastně ještě neukončený proces aplikace nového stavebního zákona a samozřejmě otázku jeho praktického dopadu na schvalovací procesy, naléhavý je i problém financování a související vývoj úrokových sazeb. V oblasti kancelářských budov se zase tak trochu čeká na vyústění stávající diskuse o míře jejich využívání – byť je zřejmé, že návrat zaměstnanců na pracoviště si přeje z řady důvodů většina z nás. Nad tím vším vnímáme znepokojivou geopolitickou situaci. Až začne těchto faktorů ubývat, trh se určitě nadechne. Problém není na straně developmentu – dnes tu máme řadu silných skupin se zásobou projektů i potřebnou kapacitou a zkušenostmi k jejich realizaci.
Byla už někdy na našem realitním trhu tak katastrofální situace? Válka, inflace, energetická krize, rozval veřejných financí, pandemie, pohyby sazeb – podle mne doslova bezprecedentní situace!
Já bych řekla, že každé období má své problémy. Tak například naše realitní začátky, mluvím o 90. letech, byly dosti obtížné a dramatické, neměli jsme u nás žádné potřebné znalosti, natož pak zkušenosti. A vzpomeňte si na opakované povodně na přelomu tisíciletí. Nebo na 11. září roku 2001 či finanční krizi v roce 2008! Myslím, že jsme díky uplynulým třem dekádám zkušenější, silnější a lépe vybaveni na to, abychom dokázali všechny problémy, o kterých jsme mluvili, úspěšně překonat.
Petr Bým
