S účinností od 1. ledna 2018 omezila novela zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2017 účast ekologických spolků v územních a stavebních řízeních. Téměř po čtyřech letech Ústavní soud (ÚS) potvrdil ústavnost této právní úpravy - ekologické spolky se tedy na základě zákona o ochraně přírody a krajiny nemohou účastnit územních a stavebních řízení. Ústavní soud nicméně také konstatoval, že tím není nijak dotčeno právo spolků napadnout následně vydané územní rozhodnutí nebo stavební povolení správní žalobou.
Občanská sdružení (spolky), jejichž hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, se až do konce roku 2017 mohla na základě zákona o ochraně přírody a krajiny účastnit i povolovacích řízení, při nichž mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Novelou zákona o ochraně přírody a krajiny účinnou od 1. ledna 2018 byl okruh řízení, v nichž je přiznána účast těchto spolků, zúžen pouze na řízení vedená podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Touto změnou tak mimo jiné došlo i k vyloučení ekologických spolků z účasti v územních a stavebních řízeních na základě zákona o ochraně přírody a krajiny.
Zmíněná novela byla napadena skupinou senátorů u Ústavního soudu. Téměř po čtyřech letech ÚS o návrhu na zrušení této novely rozhodl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 22/17 ze dne 26. ledna 2021. Návrh senátorů zamítl a potvrdil tak ústavnost právní úpravy, která zakládá účast spolků na základě zákona o ochraně přírody a krajiny pouze v řízeních vedených podle tohoto zákona.
Spolky a správní řízení
ÚS dospěl k závěru, že omezení účastenství spolků na základě zákona o ochraně přírody a krajiny pouze na řízení vedená podle tohoto zákona z ústavněprávního hlediska obstojí. Žádné z ústavně zaručených práv nezakládá povinnost státu zajistit účastenství spolků en bloc ve všech správních řízeních. Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se sice každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého soudu, u jiného orgánu se však může domáhat tohoto práva pouze v případech, které stanoví zákon. Je tedy na zákonodárci, aby v případě správních řízení stanovil podmínky a podrobnosti výkonu tohoto práva. Případy, kdy spolky mohou jako účastníci vstupovat do příslušných správních řízení, pak zákonodárce stanovil nejen v zákoně o ochraně přírody a krajiny, ale i v jiných zákonech (např. ve vodním zákoně, zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí nebo zákoně o integrované prevenci).
Právo a životní prostředí
Napadená právní úprava podle názoru ÚS nezasahuje ani do práva na příznivé životní prostředí, kdy ekologické spolky se i nadále mohou účastnit těch správních řízení, ve kterých lze skutečně identifikovat možnost reálného a vážného dotčení ochrany přírody a krajiny, zejména jde vedle řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny o řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, vodního zákona a zákona o integrované prevenci. Ústavní soud pak nepovažuje napadené ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny za neslučitelné ani s tzv. Aarhuskou úmluvou, kdy ani tato úmluva dle názoru ÚS nezaručuje účast veřejnosti ve všech rozhodovacích procesech.
Podle vyjádření soudu je navíc zásadní, že napadenou právní úpravou nedochází k vyloučení ústavně zaručeného práva ekologických spolků na soudní ochranu. Pokud by se spolky cítily být dotčeny rozhodnutím správního orgánu na svých právech a svobodách, mohou se obrátit na správní soud. Podmínkou pro procesní legitimaci k podání žaloby totiž není účastenství ve správním řízení, ve kterém bylo dané rozhodnutí správním orgánem vydáno. Ačkoliv je tak vyloučena účast spolků z územních a stavebních řízeních, nebrání to těmto spolkům v podání správní žaloby proti územnímu rozhodnutí, resp. stavebnímu povolení.
K urychlení řízení nedochází
Občanská sdružení, jejichž hlavním posláním je podle stanov ochrana přírody a krajiny, se tak nemohou na základě zákona o ochraně přírody a krajiny účastnit územních a stavebních řízení. Nicméně nelze opomenout jejich účastenství podle jiných právních předpisů, zejména podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Navíc skutečnost, že ekologický spolek není účastníkem územního nebo stavebního řízení, nevylučuje právo ekologického spolku napadnout následně územní rozhodnutí nebo stavební povolení správní žalobou.
Pro stavebníky tak vyloučení spolků z účasti v územních a stavebních řízení představuje pouze zdánlivé zlepšení dosavadního stavu, protože ekologické spolky tak mohou až ve fázi soudního přezkumu správních rozhodnutí přicházet s novými skutečnostmi a upozorňovat na vady správního rozhodnutí. Vyloučení účastenství spolků z územního a stavebního řízení tak nemusí vždy vést k jejich urychlení, ale může paradoxně povolovací proces prodloužit.
Autoři působí jako advokáti v AK bnt attorneys in CEE.
Tereza Chalupová, Tomáš Běhounek
