Suburbanizace je nehospodárná, neefektivní a neekologická! Suburbanizace je pro development cestou, jak uniknout nekonečnému povolování staveb ve velkých městech! Suburbanizace je logickou odpovědí na změny trhu práce a hospodářského života! O rozsahu suburbanizace a pohybech obyvatelstva vůbec máme špatné informace!
To všechno zaznělo na první poprázdninové akci Stavebního fóra, která byla věnována právě tomuto tématu. A to v době, kdy je suburbanizace – jak zkonstatoval architekt Michal Šourek z MS architekti – nepříliš věcně považována za „sprosté slovo“. Přitom i jen trochu důkladnější pohled na „cestu z města“ naznačuje, že všechno je trochu složitější.
Především v tomto ohledu není Česko žádnou výjimkou. Urbanizace a následně i její průvodní jev, tedy suburbanizace, je globální záležitostí. Už dnes většina světové populace žije ve městech – a jejich okolí, ať už ho nazýváme satelity, příměstské oblasti či sídelní kaše. Motivace útěku z měst má přitom dva hlavní motivy. Tím pozitivním je hledání zdravějšího, klidnějšího a zelenějšího bydlení, negativní má podobu cen bytů ve velkoměstech. Ty se totiž leckde už dostaly na úroveň zcela se vymykající finančním možnostem běžné populace, respektive tzv. střední třídy, která je – či měla by být - hlavním klientem producentů bytů k prodeji.
Infrastrukturní potíže
Takřka všeobecný útěk do zázemí měst (dnes už v perimetru desítek, ba stovek kilometrů), obvykle neřízený, je zdrojem problémů a znepokojení odpovědných institucí i odborníků. V prvním řadě jde o peníze. Především se statisíce lidí každým dnem přemísťují z rozlehlých předměstí do měst samotných, čemuž je třeba přizpůsobit dopravní infrastrukturu. To představuje sice tu nejviditelnější a nezřejmější, ale nikoli největší část nákladů suburbanizace. Hustotu obyvatel ve městě suburbanizace zákonitě zmenšuje a pak se prodražuje úplně všechno. Komplexní obsluha městských sídel (tzn. obchody veškerého sortimentu, energie, voda, ale také školská a zdravotnická zařízení, odpadové hospodářství atd.) je tím dražší, čím více je jejich populace rozprostřená v ploše. Právě Praha je dosti „řídkým městem“ – na jednom hektaru půdy tady žije pouhých 25 obyvatel, zatímco ve Vídni a Mnichově je to 41 a 44 lidí a v italském Milánu dokonce 73.
Na druhé straně mají vlastně tytéž potíže obce, kam suburbanizační toky směřují – třeba populace Horoměřic, které jsou od Prahy vzdáleny pár kilometrů, se za posledních patnáct let zdvojnásobila. Přitom se stávající počet obyvatel (4 100 osob) bude nadále zvyšovat - ohlášena je výstavba dalších 234 bytů, což bude pro nevelké městečko představovat další značnou zátěž. Se stejným problémem samozřejmě zápasí i ostatní sídla v okolí hlavního města, není tedy divu, že leckdo bubnuje na poplach. Co se Prahy či Brna týká, zatím spíše marně, navíc podle některých názorů nejen naplano, ale i zbytečně.
Demografický obraz Prahy
Historická nutnost?
„Suburbanizace je zákonitým důsledkem hospodářského vývoje,“ říká architekt Michal Šourek. Tento zvláště v českém kontextu přinejmenším kontroverzní názor se přitom opírá o širší kontext a vývoj městských sídel v historii a akcentuje ekonomické pozadí suburbanizace s tím, že budoucností měst je polycentrismus. „Město je primárně produkční jednotka a nikoli místo k bydlení. Kapitalismus, který nahradil středověkou cechovní regulaci výroby, přinesl nejen ekonomice volnou soutěž. I městské populaci. A jako každá soutěž, má i město své vítěze a poražené. Bonus v podobě bydliště blízko pracoviště bude jen pro ty první. Zkrátka pro ty, kteří na to budou mít,“ popisuje M. Šourek lakonicky to, co už je leckde skutečností. Podle něj tyto důsledky soutěže dále akcelerují současné změny na trhu práce: „Už dnes - a v budoucnu to bude v ještě větší míře - se u mnoha profesí ztrácí kdysi nutná vazba pracovního výkonu na konkrétní místo či lokalitu. Začne být proto stále běžnější pracovat pro pražského zaměstnavatele, ale z Berouna či Plzně.“
Odpovědí na tento vývoj a změny je podle architekta Šourka development v regionech, kde navíc lze stavět rychleji a levněji. Na zmíněném diskusním setkání, kde tyto teze zazněly, na ně ovšem ihned reagoval Omar Koleilat, hlava společnosti Crestyl, která už do regionů zamířila: „Ani tady to není snadné. Pokud je obec malá a projekt větší, developer na sebe musí vzít řadu provozních nákladů, třeba na údržbu pozemních komunikací. Takové náklady ovšem mají v podstatě nekonečný charakter.“
Ubohé Brno a okrádaná Praha
„V Brně je dnes největší hustota aktivistů všeho druhu!“ – povzdechl si architekt Tomáš Zlámal ze sdružení ABRAST. I to je podle něj v pozadí toho, že v moravské metropoli je bytová výstavba víceméně zablokovaná a proto tady suburbanizase nabrala vysoké obrátky. Mj. se v Brně po všech soudních peripetiích má stavět podle územního plánu z roku 1994, jenž je navíc obvykle vykládán zase právě soudy, nemluvě o tom, že značná část území města je pod stavební uzávěrou kvůli nebezpečí povodní. Rezidenční development Brno opouští a město to pociťuje. „Brno se vylidňuje a stárne. Mladým lidem, kteří zakládají rodiny, kvůli nedostatečné nabídce bytů - oproti konci minulé dekády je dnes bytová výstavba poloviční - a jejich neúnosným cenám nezbývá jiná možnost než bydlení mimo město,“ říká T. Zlámal. Tristní bytovou situaci v Brně dokládají i čísla o zmenšování výměry nových bytů a každodenních přesunech obyvatelstva na ose bydliště – pracoviště.
Jak se vylidňuje Brno
Brno tak kopíruje Prahu, kde podle statistik IPR-u každý den 165 tisíc lidí do města za prací přijíždí a 35 000 za ní naopak míří mimo pražský katastr. Podle Ondřeje Špačka ze společnosti CE – Traffic jsou ovšem tato čísla silně podhodnocená. Zmíněná firma totiž demografické pohyby monitoruje prostřednictvím mobilních telefonů, což je i přes poměrně složité výpočty pravděpodobně přesnější než například vycházet z počtu trvale přihlášených osob. „Docházíme tak k údajům, které se od těch tradičně získávaných nezřídka liší v násobcích,“ říká O. Špaček. I v případě Prahy tak CE – Traffic mění standardně užívané údaje o počtu obyvatel a „pasantů“ – v prvním případě je zvyšuje z 1,3 na 1,55 milionů obyvatel, v druhém operuje s číslem 400 000. V praxi to znamená, že v hlavním městě se přes den pohybuje 1,75 milionů lidí. „To je podstatně více, než s čím počítají oficiální statistiky, plány a rozpočty,“ konstatuje O. Špaček. A dodává: „Podle současných pravidel o alokacích daní je tak Praha každoročně okrádána o 10 miliard korun!“
Co bude dál?
IPR a potažmo pražský magistrát chce z Prahy mít „město krátkých vzdáleností“ a město tedy zahušťovat, s čímž počítá i připravovaný Metropolitní plán. Stejně tak jako v Brně by developeři i architekti rádi vrátili výstavbu zpět do města. Otázka je, jakou mají tyto snahy šanci na úspěch? „Česko má neuvěřitelně rozdrobenou sídelní strukturu, máme tady 6 500 obcí. A mezi nimi vládne duch nespolupráce!“ – takto pesimisticky hodnotí současnost O. Špaček. Jistě nerad mu přitakává i Tomáš Lapáček z IPRu: „Praha má 57 městských částí a 24 stavebních úřadů. Také proto je tady výstavba oproti středočeskému kraji třetinová a v porovnání s průměrem zemí OECD poloviční.“ Nutná, ale želbohu stále nedostatečná je podle něj i koordinace výstavby v Praze a jejím okolí, tedy ve Středočeskému kraji, což naráží mj. i na dvouletý posun politických, respektive volebních cyklů.
Stejně skeptický je i M. Šourek: „Suburbanizace, tedy pohyb obyvatelstva z měst do jejich zázemí, je podle mnohých úzce spojena s bytovou krizí, s níž dnes zápolí snad všechna velká města vyspělého světa. Dosud bez výsledků. Potíž je v tom, že tato bytová krize se osobně dotýká jen malé části městské populace. V globálním měřítku je to jen 10 % obyvatel měst, v Praze podle některých šetření dokonce jen 2 %!“
Tyto perspektivy výstavby v České republice a jejích velkých městech nedávno unikátním postřehem doplnil Miroslav Linhart ze společnosti Deloitte: „U nás kromě jiného rozvoj měst blokuje i extrémně roztříštěné vlastnictví bytového fondu. Majitelé jednotlivých bytů samozřejmě neuvažují strategicky, proto je u nás fenomén NIMBY tak silný!“ Když se k tomu všemu přičte ještě dosti katastrofální legislativa, pak – zdá se – má u nás dnes suburbanizace slušně našlápnuto.
Petr Bým
