„Co bude se strahovským stadionem nevím! Stejně jako netuším, co bude se samotným ČSTV!“ – takovou, téměř šokující odpovědí na posledním diskusním setkání Stavebního fóra reagoval Ivo Kaderka, člen současného vedení ČSTV a dlouholetý prezident Českého tenisového svazu, na dotaz stran budoucnosti největšího tuzemského sportovního brownfieldu. V pozadí jsou hlavně finance – česká tělovýchova poté, co její představitelé nechali svou nosnici zlatých vajíček (míněna je Sazka) vytunelovat, dnes trpí akutním nedostatkem peněz, který rozpočtové škrty dále umocňují.
Strahovský sportovní komplex, jehož základem je někdejší Masarykův všesportovní stadion a Všesokolský stadion, dnes může sloužit jak pars pro toto celé infrastruktuře českého sportu. Ta totiž má svých brownfields více než se zdá, nevyužité a pomalu chátrající sportovní zařízení mají leckterá krajská i další města.
Časy se prostě mění a sport s nimi. Strahov byl vybudován v průběhu 20. a 30. let minulého století a už v době vzniku byly jeho rozměry a kapacita (jde o největší zařízení tohoto druhu ve střední Evropě) pro malé české poměry nejspíš předimenzované. A komunistický režim Strahovu v tomto ohledu zasadil smrtící ránu. Nenašel pro něj jiný účel než histriónské spartakiády, s jejichž organizací ostatně sám skončil už za pozdní husákovské éry, tedy v 80. letech.
Lepší časy stadionu nepřinesly ani nové poměry. Dnes je sice komplex částečně využíván, a to jako sportoviště i podnikatelské prostory, také tady sídlí právě ČSTV, jako celek se ale komplex nezadržitelně hroutí. „Stadion je doslova vybydlený,“ konstatuje I. Kaderka. I tady je patrná permanentní finanční podvýživa sportu – dnes do něj proudí méně peněz než kdy jindy. Dokládá to ostatně velmi výmluvně skutečnost, že z 32 000 fungujících sportovních zařízení, které dnes v Česku máme, jich jen 9 % vzniklo po roce 1990. A nevhodná (jako důsledek nedostatku investic) je i jejich struktura: tisíce fotbalových hřišť, zbudovaných obvykle svépomocí, a naproti tomu plaveckých bazénů jako šafránu.
Nejde jenom o peníze
„Sport je poslední místo, kde lze vychovávat naši mládež,“ upozorňuje na sociální a kulturní aspekty sportovních aktivit Ivo Kaderka, podle kterého v tomto ohledu v současnosti selhává rodina i škola, a pokračuje: „Schází nám peníze nejen na provoz a zařízení sportovišť, ale i na trenéry, bez nichž mládežnický sport nemůže existovat.“ Primarius českého tenisu je proto přesvědčen, že mladší generace budou mít menší smysl pro týmovou spolupráci, fair play i nižší schopnost čelit neúspěchu. A poukazuje i na skutečnost, že některé sporty se stávají vysoce elitní záležitostí, odvíjející se od sociálního zázemí sportovců.
V soutěži se tak nikoli náhodou objevil projekt demolice celého objektu (včetně nedalekých vysokoškolských kolejí) a následné bytové zástavby na takto získaných parcelách. Protipólem takových návrhů je projekt architekta Drobného a jeho kolegů: „Počítali jsme s malým atleticko-fotbalovým stadionem a na místě někdejšího všesportovního stadionu se šachovnicovým, částečně zastřešeným rastrem multifunkčního charakteru, kde by se našel prostor i pro hotely či kino.“ Plánovat, ale i realizovat lze leccos, například v tribunách stadionu ve švýcarské Basileji je umístěn domov pro seniory.
Vzhledem ke všem souvislostem lze počítat s tím, že se zítřky Strahova – jakkoli reálné činy se zdají být v nedohlednu – budou pohybovat někde mezi těmito dvěma krajními polohami, snad s větší afinitou k původnímu účelu, tedy ke sportovnímu využití. Ivo Kaderka na základě svých bohatých zkušeností ovšem radí ke střízlivosti: „Při plánování sportovních projektů má veřejný, ale i soukromý sektor dost často velké oči. Které české město využije stadion s kapacitou deset tisíc návštěvníků? Abychom nebudovali další brownfieldy pro budoucí generace!“
Vizualizace ateliér Sportovní projekty.
