Před početným auditoriem J. Dokoupil také vzápětí osvětlil rozdíly mezi jmenovanými městy spolu s prognózou možností jejich rozvoje. Centrem výstavby a developmentu na Moravě je pochopitelně jeho metropole. Brno je dostatečně velké, má klasickou urbánní strukturu, početnou populaci, nabízí pro výstavbu vhodné brownfieldy a v neposlední řadě má výhodnou geografickou polohu. Ostrava je naproti tomu atypické město s decentralizovanou nekompaktní zástavbou a od toho se odvíjí jiné potřeby a možnosti výstavby. Menší šance pro stavaře nabízí Olomouc, kde mj. intenzívni zemědělská výroba v jeho okolí případnou expanzi města limituje, když Zlín zase vzhledem ke své poloze mimo hlavní dopravní trasy a ztrátě hlavního motoru své ekonomiky, tedy obuvnického průmyslu, investory a stavaře příliš neláká.
Ovšem jakkoli se rozvojový potenciál tohoto kvarteta různí, bariéry výstavby jsou všude stejné: nedostatečná dopravní infrastruktura, takřka antirozvojová legislativa a k tomu samozřejmě náš národní evergreen – nekonečné lhůty povolování. „Většinu věcí projednáváme strašně dlouho,“ tvrdí Martin Kodeš z J & T Real Estate a Marie Zezůlková z MMR to potvrzuje: „Pro zahraničí jsme délkou investičních procesů nepochopitelní. Kvůli nekonečným diskusím také dosud zcela opomíjíme zásadní aspekty současného vývoje, třeba klimatické změny či problém migrace.“ Přesto všechno se samozřejmě na Moravě staví. Přitom výstavba má největší intenzitu v Brně, jehož se ostatně týkala i většina diskusí na zmíněné akci Stavebního fóra. Důvod je nasnadě. „Vedle Prahy je Brno jediným realitním trhem u nás!“ Takto lapidárně vysvětluje zájem realitní komunity o moravskou metropoli M. Kodeš.