Hlavní brzdou rozvoje českého stavebnictví je v současné době podle ředitelů stavebních společností nekvalitní a komplikovaná legislativa. Na stupnici od 0 do 10, kde desítka představuje faktor, který maximálním způsobem zpomaluje rozvoj, tomuto problému přiřadili známku 7,9. V těsném závěsu (7,5 bodu z maximálních 10) jsou pak dlouhé lhůty pro přípravu staveb. Významně se také projevuje nedostatek veřejných zakázek (6,4 bodu z maximálních 10) a nedostatek pracovníků (6,2 bodu z maximálních 10). Nejmenší vliv na rozvoj českého stavebnictví má podle ankety naopak nedostatek privátních zakázek a korupce ve stavebnictví (4,7, respektive 4,9 bodu z maximálních 10). Citovaný průzkum ovšem také ukázal, že vedle notoricky známých problémů české stavaře trápí ještě leccos dalšího.
Problémů více než dost
„České stavebnictví se potýká s celým souborem problémů, jako je nízká poptávka stavebních prací, včetně útlumu veřejných zakázek, degradované až nereálné ceny stavebních prací vlivem dlouhotrvající regrese, nedostatek kvalitních, kvalifikovaných a ochotných pracovníků, a to jak řemeslníků, tak techniků i manažerů,“ konstatuje Miroslav Lukšík z Pozemního stavitelství Zlín. Upozorňuje také na to, že řada investorů zneužívá nepříznivé situace v oboru, a vyžaduje až „potupné“ či nereálné podmínky dodávky, například šibeniční termíny realizace staveb. Podle M. Lukšíka se ale situace nezmění do té doby, dokud nezesílí poptávka.
Pavel Schlitter z firmy SITEL zase upozorňuje na politické konotace: „Jednoznačným problémem je krátký horizont v plánování veřejných investic. Chybí vize a dlouhodobější predikce, aby nedocházelo k nesystematickým výkyvům objemu stavební výstavby. Dále pak zjednodušení právního prostředí pro rychlejší veřejnoprávní projednání a omezení byrokratických překážek. Je potřeba vést širokou diskusi napříč politickými stranami a sjednotit se na dlouhodobých, srozumitelně komunikovaných, investičních záměrech.“
Převládá skepse
Přinejmenším navenek česká politika za svého druhu lék pro stavebnictví považuje právě projednávanou novelu stavebního zákona. Ředitelé stavebních společností se k ní ovšem staví převážně skepticky. Jen podle jedné třetiny z nich (33 %) totiž povede ke zjednodušení výstavby a sníží současnou byrokracii. A stejně malá část (35 %) z nich věří, že novela pomůže urychlit výstavbu. Zhruba dvě třetiny stavbařského managementu si tedy od novely nic neslibuje, přičemž toto rozdělení názorů panuje napříč celým spektrem bez ohledu na velikost stavební firmy nebo její zaměření.
Trochu více nadějí v českém stavebnictví vzbuzuje jiná chystaná legislativní změna. V urychlení procesu vlivem povinného zveřejňování všech dokumentů územního plánování na internetu věří 53 % společností. Jak vyplývá ze závěrů Kvartální analýzy českého stavebnictví Q1/2017, k této otázce mají rozdílná stanoviska malé a velké firmy. První předpokládají zefektivnění procesu, velké společnosti se naopak domnívají, že k žádnému nedojde.
Příliš velký prostor pro byrokracii
Bez ohledu na to ale hlavní bolestí tuzemské výstavby zůstává příliš dlouhé povolovací řízení. „Nikdo z odpovědných se zatím koncepčně nevěnoval otázce, proč je v Česku povolování staveb dvakrát až třikrát delší než u našich sousedů. Například příprava bytového developerského projektu trvá v průměru 7 a více let. Od toho se pak mimo jiné odvíjí skutečnost, že v takových metropolích, jako je třeba Berlín či Vídeň, se v minulém roce povolilo postavit zhruba 8 x, respektive 6 x více nových bytů než v Praze,“ říká Marcel Soural ze společnosti Trigema. Přitom v oblasti veřejných staveb je situace podobná, ne-li horší. Výsledek popisuje Tomáš Rosák ze Saint-Gobain Construction Products CZ: „Žijeme v podivném prostředí, kdy na jedné straně jsou developeři a stavební firmy, které chtějí a mohou stavět, na druhé straně jsou tisíce investorů, kteří by rádi koupili, ale prostor mezi nimi je zatarasen byrokraty.“
SF/pb
