Stavebnictví a cirkulární ekonomika

„Na budovy by se mělo pohlížet jako na zdroj cenného materiálu,“ říká ředitelka České rady pro šetrné budovy Simona Kalvoda. Z toho vychází cirkulární ekonomika, která je často definována jako koncept, ve kterém neexistuje odpad. Jinak řečeno: jde o to, jak z odpadu vytvořit opět zdroj. „Cirkulární ekonomika je hodně o změně myšlení a o zapojení komunit. Nesouvisí jen se životním prostředím, ale i se vzděláváním a s kulturou. Je to komplexní smyčka,“ upřesňuje Veronika Doubnerová z Pražského inovačního institutu. Dodává, že pokud přejdeme ze současné lineální ekonomiky na cirkulární, snížíme tím globální emise CO₂ o více než 70 %.

Při výstavbě je proto zásadní, aby se již ve fázi návrhu budovy či celé lokality přemýšlelo o tom, jaké se použijí materiály, jak je co nejdéle udržet v cyklu v maximální kvalitě a co se s nimi stane, až doslouží svému účelu. Jak vyplývá ze statistik Eurostatu, Česká republika má v tomto ohledu co dohánět. Opětné využití materiálu se v Česku děje jen ve zhruba 8 % jeho objemu, zatímco průměr v EU je 12 %. Například v Belgii se ale stavební materiál znovu použije až v 30 %. Údaje Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) jsou obdobné. „Dnes jsme schopni recyklovat možná až 15 % – 20 % použitého stavebního materiálu. Za možné maximum považujeme 30 %,“ řekl na nedávné konferenci Stavebního fóra jeho prezident Jiří Nouza.

Modulární řešení

Jednu z možností, jak stavět v souladu s principy cirkulární ekonomiky, představuje modulární výstavba. Jednotlivé bloky se vyrobí v továrně a následně se zkompletují na staveništi. „Devadesát procent materiálu se u nás třídí,“ říká Stanislav Martinec, majitel a jednatel společnosti KOMA Modular, která se řadí mezi největší tuzemské výrobce modulárních staveb.

Záměrem Stanislava Martince, který má za sebou projekty jako je oceněný EXPO pavilon v Miláně 2015 či první modulární nemocniční pavilon, je v Česku vybudovat KOMA Village. Ta bude zahrnovat nejen modulární rodinné domky, z modulů bude postavena i mateřská školka, ubytovací zařízení, galerie a dokonce i lázně. Počítá se též s vertikální farmou. „Naším cílem je nejprve zrekultivovat přírodu a následně budeme jednotlivé moduly instalovat jeřábem,“ upřesňuje Stanislav Martinec, který bude hostem naší dubnové konference s názvem Development pro budoucnost.

ČKAIT se chystá na cirkulární vlnu

Podle statistik České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) více než polovina všech odpadů v České republice pochází ze stavebnictví. Mezi léty 2015 – 2020 to bylo ročně 18 – 22 milionů tun stavebních a demoličních odpadů. Z toho přibližně 2/3 stabilně tvoří výkopová zemina, kamení a hlušina, které lze relativně snadno recyklovat. A důvodem, proč recyklaci v tomto sektoru urychlit, jsou také stoupající ceny řady stavebních surovin, jejich dlouhodobý nedostatek a snaha vyhnout se otevírání nových lomů.

České stavebnictví proto podle ČKAIT čeká náročný úkol recyklovat 4 – 6 miliony tun stavebního a demoličního odpadu ročně. Jde o 22 – 28 % veškerých odpadů. Ty lze druhotně využít a vyrobit z nich opět beton, cihly, případně i asfalt či kamenivo. V mnoha případech lze recyklovaným odpadem nahradit i stavební kámen, jenž patří k hlavním materiálům v českém stavebnictví, potřebným ve velkém množství zejména při opravách a výstavbě nových dopravních komunikací. „Již několikrát autorizované osoby upozornily na fakt, že pokud se nebude zvyšovat podíl recyklovaného kameniva, nebude například z čeho realizovat vysokorychlostní železniční tratě,“ konstatuje Robert Špalek, předseda ČKAIT.

Recyklace je nutností

Je na místě podotknout, že Česká republika má s recyklací stavebních a demoličních odpadů a jejich „oběhovým“ navracením to stavebního procesu letité zkušenosti. Od roku 2016 postupně roste podíl takto vytříděného a zpracovaného stavebního kamene i štěrkopísků. Dvojciferně se zvyšuje rovněž objem produkce recyklovaných minerálních materiálů.

Roste také poměr recyklátů k celkové produkci inertních minerálních materiálů. Zatímco ještě v roce 2011 to bylo kolem 4 %, v roce 2018 už téměř 14 %, údaje z let 2019 – 2020 však vykazují v tomto směru víceméně stagnaci. Odborníci přitom považují za optimální stav, kdy budou recykláty tvořit 30 % produkce tohoto materiálu. To ostatně platí pro naprostou většinu materiálů a surovin, které je do cirkulárního procesu ve stavebnictví možné zahrnout.

„Bohužel naším aktuálním problémem není technologická modernizace stavebnictví. Klíčovou otázkou totiž je, z čeho budeme stavět. Vzhledem k poslednímu vývoji jsou stavební materiály nejen drahé, ale v mnoha případech navíc nedostupné. Mimo jiné také proto, že domácí produkce písku či kameniva se dostává k svým limitům a řadu let už jejich kapacita nebyla rozšiřována,“ konstatoval Jiří Nouza na zmíněné akci Stavebního fóra.

Petr Bým