Jiří Nouza, Svaz podnikatelů ve stavebnictví
Pokud se jedná o NSZ a související DSŘ, platí, že zda se stavební řízení zrychlí, nebo ne, budeme reálně vědět někdy koncem roku. Bohužel problémy, které vyplývají v současné době na povrch, mne vedou k obavám o budoucí vývoj. Nemyslím, že klíčové jsou problémy se systémem na straně těch, kteří žádají. Jsou vážné, ale s tím se dá bojovat. To, co mne opravdu, dá se říct děsí, je situace na té tzv. druhé straně „barikády“. Na straně těch, kteří řízení vedou a mají rozhodovat, na straně SÚ. Pokud se totiž systém stane neprůchodným nebo se jeho průchodnost výrazným způsobem zmenší, může to mít drastické dopady v ne příliš vzdáleném budoucnu. Stavebnictví má podíl na HDP 6 až 8% a významný multiplikační efekt. Situace je vážná, ještě asi není kritická, ale vážná skutečně je. Nemám dostatek ověřených dat, zatím jen ty, které jsou prezentovány v médiích, ale ty mne znepokojují. Jaké má ta situace řešení, zda lze systém za chodu opravovat a zprůchodňovat to si v tuto chvíli nedovolím hodnotit. To, že MMR začalo i s odbornou veřejností komunikovat, je zpráva dobrá, ale bude-li to stačit, to už nevím. Nejde v konečném důsledku o jednotlivé problémy. Jde skutečně o faktické zpomalení, nebo zneprůchodnění systému jako celku. A tam se dostáváme k obavám, které jsem již uvedl. Jde o to, aby systém fungoval jako celek.
Naděje spojené s novou stavební legislativou byly velké, realita ale přinesla zklamání. Již v říjnu roku 2022 jsem posílal otevřený dopis Vládě České republiky, kde jsem poukázal na to, že legislativa nebyla dostatečně projednána s odbornou veřejností. Bez reakce. Od konce roku 2023 vyzývám MMR ke komunikaci s odbornou veřejností. Je smutné, že hlasy odborníků byly v době, kdy byl ještě čas změnit ty nejpalčivější momenty, přehlíženy. A já jsem byl ministerstvem osočen ze šíření paniky. Od začátku letošního roku jsem pak otevíral veřejnou debatu nad faktem, že stavební zákon není dostatečně připraven na tak brzké uvedení do praxe a že jeho spuštění přinese velké problémy. Ze všech stran jsem ale slyšel jen ujištění, že vše bude řádně a včas připraveno. Jaký je výsledek, vidíme nyní. Systém kolabuje, stavební úřady jsou přetížené. V následujících měsících se bude tento kolaps prohlubovat a lavinovým efektem se bude vše prodlužovat. Stavebnictví tvoří zhruba 6 % HDP, v celém oboru tak vznikají obrovské škody. Důsledky to má i personální – na úředníky na stavebních úřadech, kteří za nic nemohou, je a bude vyvíjen obrovský tlak. Na místě je tak obava o personální udržitelnost na těchto, pro nás klíčových, úřadech. Co se týká samotné praxe, zlepšení oproti staré legislativě bude dle mého názoru bohužel spíše marginální. Stavební právo by si zasloužilo revoluci v tom ohledu, aby se návrh odpovědného projektanta/ architekta rovnal stavebnímu povolení. Jinými slovy, máte-li návrh od odpovědné osoby, máte stavební povolení. V praxi však dochází k neskutečným obstrukcím, kdy 10 i 15 leté obstrukce nejsou výjimkou. Například aktuálně jsme obdrželi územní rozhodnutí po 15 letech. Je tak velkou otázkou, jak moc se tato praxe s novým stavebním zákonem zlepší.
Osobně jsem se snažil být ohledně přechodu na nový systém spíše optimistický, nicméně zpětně viděno se zdá, že připomínky našich zákazníků, které padaly během konferencí či mezi řečí, nebyly zcela irelevantní a systém opravdu dobře nefunguje. Jeden z našich nových klientů vyděšen tím, jak probíhá státem plánovaný přechod na nový systém, dokonce žádal o odklad implementace našeho softwaru se slovy, že poslední měsíc nedělá nic jiného. Přesvědčit ho, že ho to stejné nečeká se vším, co by se rozhodl digitalizovat, nebylo jednoduché. Po pouhé hodině, kdy měl náš systém nastaven, pouze nevěřícně kroutil hlavou a padlo obligátní: „Tak to mi vysvětlete, proč to nejde i tam“. Já jsem samozřejmě o nezbytnosti změny a výsledném přínosu nového systému, až bude vyladěný, zcela přesvědčen. Jen doufám, že většina odborné společnosti ve stavebnictví nenabude pocitu, že digitalizace čehokoli vlastně nemá smysl, protože to přinese více starostí než užitku. To si totiž myslím, že by byl ve výsledku ještě větší problém než „jeden“ nedokonalý, i když samozřejmě důležitý systém, a pomyslný hřebíček do již tak skomírajícímu růstu produktivity v odvětví.
