V knihkupectvích se prodává řada knih s názvem Slavné vily a Českem putuje stejnojmenný cyklus výstav. Pod pojmem „vila“ se skrývá ledacos, od velkých vícegeneračních sídel až po minimalistické rodinné domky. Pokud by se však někdo chtěl dozvědět, jaký je rozdíl mezi vilou a rodinným domem, neuspěje ani v knize, ani na výstavě a musí jen citem odhadnout, kdy použít ten a kdy onen název. Ze zmíněného knižního cyklu a výstavy se zdá, že rozdíl tkví ve velikosti a společenském postavení stavebníka. Může být...
Pro císaře Hadriána byla vila pohodlné předměstské sídlo, kam se odstěhoval i se svými věrnými pretoriány a kde vytvořil optimální podmínky pro filozofy své doby, s nimiž rád rozmlouval. Pro Andreu Palladia, který vilu víceméně poprvé konstituoval jako typologický druh, byť ji tak nenazýval, to bylo šlechtické sídlo na venkově, sídlo, které mělo být hospodářsky soběstačné, ale které především mělo sloužit k odpočinku, k rekreaci mimo město. Vily Palladio navrhoval a o vilách také psal. Čtení je to hodně zajímavé a dodnes nic neztratilo na své aktuálnosti.
Svůj k svému
V nových časech
Po roce 1990 se situace měnila jen pomalu. První domky byly ovšem skutečně domky, obvykle dovezené ze zahraničí a obvykle kulisovitého vzhledu a s nebývalou rychlostí zaplevelily českou krajinu. Naštěstí to okouzlení domy kanadskými, alpskými či kdovíještějakými poměrně rychle vyprchalo. Mezitím se ve společnosti definitivně usadil pocit, že jsme zřejmě někde ve 20. či 30. letech. Jako bychom si chtěli meziválečné období zopakovat. Konečně společenská situace s tím do značné míry korespondovala – znovu se budovala demokracie, obnovoval se kapitalismus a všichni věřili, že úrovně oné doby dosáhneme hodně rychle. A stavaři se tvářili, že jsme v době vrcholného funkcionalismu – a začaly se tedy objevovat domy v tomto stylu. Ovšem my jsme národ spořivý a hodně racionální – a tak nám z celého bohatství funkcionalistického odkazu vyplynula nejdříve krabice, později krabice s šikmou střechou. Už to není „můj dům, můj hrad“, dnes spíš „můj dům = moje stodůlka nebo moje krabička“. Citujme na tomto místě J. Chochola: „Architekt pracuje s prostory a objemy nikoli proto, aby si s nimi pohrával. Na architektu žádáme kryté prostory či místnosti v určitém organickém sledu sestavené pro naše potřeby, nikoli však proto, aby se uplatňoval nějaký sloh neb nějaká osobitá krása výtvarná. Stavbu pojednáváme po zralé úvaze skutečné potřeby, po pečlivé kalkulaci nákladů a po přísné revizi svých finančních schopností. Rozhodně nemyslíme na hru světel a stínů. Stále máme na mysli především skutečný účel stavby. Dbáme solidního provedení, hospodárnosti, využití příjemnosti polohy, krás krajiny a nepohrdáme, pokud peníze stačí, žádnou vymožeností moderní technické kultury. Nepodnikáme nic bez nějakého zjevně reelního a praktického důvodu. Poděkovali bychom se architektu, který na místo striktního vyhovění našim potřebám chtěl by si na náš účet prováděti své osobní výtvarné experimenty a pěstovati na naše riziko svou uměleckou individualitu.“
Je s podivem, že je to text, který byl napsán před skoro osmi desítkami let a že ho napsal architekt. Je s podivem, jak je stále aktuální. Možná i proto, že v naší době moc netušíme, co vlastně od domu chceme. Nevíme, jak se má bydlet, neumíme to; přenášíme vzory z jiného typu bydlení, okukujeme příklady z časopisů, filmů a pak žádáme jejich opakování bez přemýšlení o tom, jak vlastně žijeme my.
Cyklus knih o slavných vilách Česka je zřejmě uzavřen (i když mnoho zajímavých domů zůstalo mimo), související výstavy se ještě budou tu či onde objevovat. Snad to přispěje ke kultivaci obecného povědomí o architektonických, ale stejně tak prostorových a provozních hodnotách rodinného bydlení. Ať už se mu bude říkat rodinný dům nebo vila…
Foto: archiv autorky
- Hadriánova vila
- Andrea Palladio, vila Rotonda, Vicenza
- Vila v Mělníce, arch. B. Hübschmann, 1906
- Vila, P. Janák, Pelhřimov
- Bauerova vila, J. Gočár, Libodřice
- Vila U mrázovky, A. Wiesner
- Baťovské domky ve Zlíně
- Šmídova vila, Polička
- Dvojdům v Horních Počernicích, arch. M. Hlaváček
- Rodinné domy v Rudníku, GP OA
- Rodinný dům v Bohnicích, arch. J. Fibiger
- Rodinný dům v Jižních Čechách
- Rodinný dům v Nespekách, arch. L. Lábus
- Rodinný dům v Pardubicích
- Rodinný dům v Tuchoměřicích, arch. K. Böhm, I. Veselá
- Rodinný dům v Jevanech, arch. J. Štípek
- Vila Na Babě, arch. Jan Hančl
- Vila Na Krutci
- Vila The Bird v Čeladné, arch. R. Kuba
- Výtvarníkova vila Na Babě v Praze, arch. P. Keil
