Developeři, urbanisté i architekti se snaží minimalizovat negativní dopady výstavby na přírodu a životní prostředí. „Nemůžeme spoléhat na to, že to za nás vyřeší vláda. Musíme se zapojit my,“ shodují se. Podle zájmu médií je dnes vedle ekonomických a politických témat to ekologické na pomyslné bronzové pozici. I to odráží skutečnost, že ekologicky šetrná výstavba prožívá boom.
V souladu s přírodou se snaží být i logistické a průmyslové parky. Už to nejsou jen černý asfalt a rozpálené haly. „Monitorujeme teplotu našich budov, nechceme vytvářet tepelné ostrovy. Tmavé prvky na budovách eliminujeme, používáme světlé střechy a zámkovou dlažbu,“ říká Pavel Sovička, šéf developerské společnosti Panattoni ČR. Problémem, se kterým se jeho firma musí také vypořádat, je koeficient zeleně, tedy podíl zeleně k funkční ploše předepsaný územním plánem. V sousedním Německu to bývá kolem 10 %, v ČR je to však často 30 % a více. „Místo toho, abychom půdu ušetřili, jí musíme zabrat o to více,“ mrzí P. Sovičku. Řešení tu ale je – Panattoni kolem svých hal sází stromy, ty jako „pumpa“ ženou vodu z kořenů do koruny, kde ji přes listy odpařují a tím celé prostředí ochladí. A když jsou stromy vzrostlé a nehrozí jim újma od zvěře, odstraní se plot kolem areálu a nově vysázená flóra nakonec zase splyne s okolní přírodou.
Přikládáme pod kotel
Praha podle údajů z Klementina letos zažila nejteplejší léto za posledních 224 let a „zbytek“ republiky na tom nebyl o mnoho lépe. Nemalý vliv na to má i stále více zástavby, v Česku se denně začínají stavební práce na 15 hektarech půdy. „Česká republika v roce 2018 byla místem, kde došlo k druhému největšímu oteplení na světě a prvnímu v Evropě. Každý den si pod svůj kotlík přikládáme další polínko,“ varuje Libor Musil, hlava stavební společnosti LIKO-S. Ta ve Slavkově u Brna postavila první „živou“ halu na světě – zelenou má nejen střechu, ale i fasádu. Taková budova podle L. Musila v létě ani nepotřebuje klimatizaci.
Střechy všech budov na našem území v letních dnech podle odhadů vyzařují energetický výkon srovnatelný s jadernou elektrárnou Temelín. Střechy rozpálené i na 80 °C uvolňují teplo, tím vysouší okolní přírodu, což vede k dalšímu růstu teploty. „Zaměstnáváme zahradníky, to tu nikdy nebylo. Dříve jsme měli údržbáře, kteří když někde něco zeleného vyrostlo, tak se to postříkalo a bylo vyřešeno,“ říká s úsměvem L. Musil. A pokračuje: „Zisk si nyní přepočítáváme jen na peníze, ale musíme se zamyslet nad tím, jestli pro nás není zisk i tráva, strom, les nebo chladný vzduch.“
Jako vždy se lze inspirovat v zahraničí. Tak například německý Hamburk plánuje od roku 2020 zelené střechy povinně pro všechny novostavby. Již nyní má zelenou střechu v tomto přístavním městě přes 70 % všech střech, u nichž je to technicky možné. A kdo má zelenou střechu, platí radnici menší poplatky za odvod dešťové vody do kanalizace.
Brownfieldy 2.0 – další nebezpečí
Bariérou pro stálé zastavování krajiny může být využití brownfieldů – jen Praha má v současnosti přes 1 400 hektarů takových ploch, což je v přepočtu více než dva tisíce fotbalových hřišť. Snahou radnic, developerů i architektů je taková území obnovit a znovu smysluplně využívat. Jenže pozor - i nynější výstavba může opět zastarat. Je tak třeba vytvářet takové projekty, které obstojí v čase a nestanou se z nich zase nevyužívané ruiny.
Tomu by měla zabránit „Národní strategie regenerace brownfieldů“. Vizí tohoto dokumentu, který je posvěcen i vládou, je koordinovaný přístup k regeneraci brownfieldů. Přitom se počítá i s podporou ze strany EU – podle náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Silvany Jirotkové je hře přes 100 miliard korun.
Tomáš Kafka
