Airbnb již v roce 2017 zabíralo 48,2 % trhu s krátkodobým bydlením a celkový počet přes Airbnb nabízených ubytovacích zařízení se v Praze vyšplhal na 18,6 tisíc s více než 70 000 nabízenými lůžky. Krátkodobé pronájmy, ještě před nedávnem okrajová záležitost, se staly rovnocenným soupeřem hotelů, penzionů a hostelů.
V minulých letech došlo nejen v metropoli k překotnému rozvoji krátkodobých pronájmů prostřednictvím služeb jako např. Airbnb - v Praze se tyto kapacity mezi léty 2012 a 2017 zvýšily 28x!! Díky podobným platformám lze dnes bez nadsázky říct, že je dnes složitější najít výhodný spoj do nějaké destinace než výhodné ubytování v témže místě. Přestože fenomén krátkodobého pronájmu a s ním spojené problémy jsou známy z okolních zemí, u nás do společenské a politické diskuze pronikly až minulý rok.
Blíží se termín komunálních voleb a politici se, jako vždy, začínají obracet k voličům a z jejich řad nyní zaznívají různé návrhy na zavedení pravidel pro krátkodobé pronájmy. Zastáncům takové regulace hraje do karet zejména jeden fakt, který lze při troše obratnosti dobře zúročit. Tím je dnešní růst cen bydlení, které se stává nedostupnějším. O tom však bylo napsáno i řečeno již dost. Čím tedy ještě argumentují zastánci regulace?
Pro a proti
- Airbnb se odklonilo od původní myšlenky, kdy se mělo jednat o sdílené bydlení či o pronájem, pokud majitel svůj byt opouští s vidinou návratu. Dnes se nejedná o přilepšení, ale o regulérní podnikání. To potvrzují i zástupci Airbnb.
- Široká nabídka – v jejímž pozadí stojí transformace „normálních“ bytů na byty permanentně pronajímané - zapříčiňuje vylidnění celých oblastí, které se stávají skanzenem pro turisty a přestávají „žít“.
- Neshody ohledně zvýšeného opotřebení domu, plateb za energie a hluku v domě, což má negativní dopad na ostatní (dlouhodobé) nájemce i majitele ostatních jednotek v domě.
Výše zmíněné důvody (samozřejmě plus už zmíněné zvyšování cen bydlení) se uplatní snad v každé diskuzi týkající se regulace krátkodobého pronájmu. Každý z nich má reálné základy, ale zároveň každý z nich lze zpochybnit, případně redukovat jejich váhu v porovnání se zásahem do soukromí majitelů plánovanou regulací. Právě na soukromí, svoboda a právo nakládat s majetkem podle svého uvážení jsou hlavní argumenty odpůrců regulace. Například ekonom Aleš Rod k regulaci pro Český rozhlas řekl: „Jsem zastánce ekonomické svobody a nakládání se svým majetkem, o kterém si každý rozhoduje sám… Stavím se proti instituci socialistické domovnice, která musí mít přehled, co se v domě děje...“
Zastánci názoru „můj byt, můj hrad“ jsou však slyšet o poznání méně než jejich protivníci, což však neznamená, že jsou jejich argumenty slabší či zbytečné. Naopak, pokud má regulace přesně cílit na negativní dopady krátkodobých pronájmů a zbytečně neházet majitelům klacky pod nohy, tak je žádoucí vyvážená diskuze s nějakým kompromisním výsledkem, ve kterém budou brány v potaz postoje a zájmy všech zúčastněných stran. To však bude, vzhledem k počtu aktérů vstupujících do problematiky krátkodobých pronájmů, tvrdým oříškem.
Jak regulovat?
Prvním možným způsobem regulace je omezení podle plochy či počtu nemovitostí, které je možné krátkodobě pronajmout. Příslušná autorita tedy určí, v jakém rozsahu je možné takto nemovitost používat. Příkladem metropole využívající podobnou regulaci byl Berlín, který svého času povolil krátkodobé pronájmy jen rozsahu do 50 % plochy bytu. Nyní ale v německé metropoli došlo k změkčení tohoto nařízení s výsledkem jakéhosi hybridu časového omezení v návaznosti na počet bytů.
Druhým typem regulace, který má omezit krátkodobé bydlení, je určení maximální délky krátkodobého pronájmu za rok. Právě zavedení horní hranice doby pronájmu je nejčastějším nástrojem, které města používají. Je však na místě zmínit, že taková regulace je často spojená s dalšími restrikcemi. Například v Amsterdamu, ve kterém byla ustanovena hranice krátkodobého pronájmu na 90 dní za rok, se toto pravidlo vztahuje jen na pronájem celého bytu. Pokoj ve vámi obývaném bytě můžete pronajímat dle libosti. Podobně je tomu také v Londýně. Časové omezení se nejnověji chystá zavézt také Japonsko, tam se ovšem uvažuje o dvojnásobném limitu, tj. 180 dnech za rok.
Nápadů je hodně, ale …
Nejnovější „regulační“ nápady u nás pocházejí od hnutí ANO a paradoxně také od Pirátů. Pražský radní Karel Grabein Procházka (ANO) navrhuje, aby 60 % vlastníků v bytovém domě mohlo krátkodobé pronájmy zakázat. Piráti vedle časového omezení krátkodobých pronájmů navrhují, aby shromáždění udělovalo předchozí souhlas „k nabízení nebo využívání bytu nebo jeho převážné části podnikatelem k poskytování ubytování po dobu, která v souhrnu přesahuje 60 dnů v kalendářním roce“. Volání po regulaci se přitom ozývá i z jiných stran. Ivan Solil, radní Prahy 1 za ČSSD, se nechal slyšet, že: „Regulace je naprosto nutná. Měly by se k tomu přizpůsobit pravomoci společenství vlastníků jednotek, protože ti tam bydlí a vědí, co se v bytech děje.“
Je patrné, že podpora regulace krátkodobých pronájmů existuje napříč politickým spektrem. Otázkou ovšem je, zda-li se všechny návrhy podaří nějak sjednotit a následně samozřejmě i schválit. Zjevně existuje nepřeberná řada možností, jak dát krátkodobým pronájmům hranice. Zdá se, že ideálním řešením by byla taková regulace (na obecní či celostátní úrovni), jež by měřila všem stejně. Nedávejme ostatním majitelům jednotek v jednom domě moc zakázat krátkodobé pronájmy, když o pár metrů dále v jiném domě budou majitelé vesele pronajímat své byty třeba na jednu noc. Využívat byty výhradně jako ubytování pro turisty bez jakýchkoliv limitů je ovšem druhý extrém, který může negativně ovlivnit žití v domech i v přilehlém okolí. Kde leží zlatý střed a dokážeme jej najít?
Problematice krátkodobých pronájmů, praktickým aspektům jejich fungování i daňovým a právním souvislostem sdílené ekonomiky vůbec, bude věnováno další diskusní setkání SF. Na akci, kterou SF pořádá ve spolupráci s Českou asociací sdílené ekonomiky (ČASE), vystoupí mj. Patrik Czetö (ČASE), M. Mládek (AK Invicta), D. Višňovská (RK Lexxus) a K. Grabein Procházka (MHMP), diskusi bude moderovat Tomáš Prouza. Diskusní setkání pod názvem „Sdílená ekonomika II“ se bude konat ve středu 29. srpna v Galerii kavárny Louvre (Národní 22, Praha 1) v čase 11,00 – 13,00 hod. Více informací a přihlášku najdete na
http://www.stavebni-forum.cz/cs/diskusnisetkani/sdilena-ekonomika-ii/ .
Jan Závorka
