Trh nemovitostí v České republice se po propadu v důsledku globální recese, kdy ceny bytů u nás klesly od roku 2008 o 21 % a rodinných domů o 5 %, začíná oživovat a především ceny rezidencí by už měly být stabilní. Mírné riziko jejich dalšího pohybu směrem dolů by mohly vyvolat snad jen nucené výprodeje novostaveb a deregulace. Podobná situace – tedy nikoli alarmující, ale také ne ideální a determinovaná hlavně slabší poptávkou – panuje v segmentu komerčních nemovitostí. Zhruba tak vidí český realitní trh ČNB a její letošní zpráva o finanční stabilitě.
„Trošičku varujeme před přílišným optimismem,“opatrně uvedl letošní zprávu centrální banky o stavu finančního sektoru, ekonomiky i realitního trhu její guvernér Miroslav Singer a dodal: „Krize nijak dramaticky neodchází!“ ČNB i její hlava se tak už tradičně drží pro ni příslovečné uměřenosti a zdrženlivosti, která je ovšem dnes na místě více než kdy jindy. Hlavní problém hospodářské budoucnosti Česka totiž nespočívá ve stavu jeho ekonomiky, ale ve vývoji vnějších faktorů. „To hlavní se neodehrává u nás,“ konstatoval M. Singer. To nakonec platí vždy, nicméně v situaci, kdy několik zemí Unie má finance v takřka katastrofickém stavu, veřejný dluh řady z nich je přinejmenším varovný a světové komoditní trhy jsou více než rozkolísané, mohou být dopady externích souvislostí na českou ekonomiku dvojnásobně nepříjemné. Pokud se ovšem naplní predikce ČBN, realitní trh v příštích dvou letech čeká hlavně stabilita, k níž by optimista snad i přidal znaménko „PLUS“.
Development: tíživé dědictví boomu
Analýza ČNB mluví o výrazném zhoršení finanční situace developerů v letech 2009 –2010, především z důvodu výrazného poklesu poptávky. Možnosti reakce developerů na výrazně nižší odbyt přitom podle ČNB byly dosti omezené a vedle už „poměrně strnulého“ snížení cen už hotových projektů zahrnovala významné omezení nové výstavby a také změnu struktury nabídky ve prospěch menších bytů.
Podstatným ukazatelem kondice toho kterého sektoru ekonomiky je míra úvěrového rizika, jinak řečeno počet a celková úroveň nesplácených úvěrů. Ta v případě developmentu stoupá – u vybraných developerů (výběr je odrazem reálných možností úvěrového monitoringu v tomto sektoru ekonomiky) stoupl až na současných 13 %, u firem podnikajících v oblasti nemovitostí na 9 %. „Z hlediska stability finančního sektoru i ekonomiky to nepředstavuje důvod ke znepokojení,“ tvrdí M. Singer. Také pohled na graf, sledující vzestupnou křivku „špatných“ developerských a realitních půjček, ukazuje, že tuzemský development už zažil horší časy, a to na počátku minulé dekády.
Ilustrace: Davide Guglielmo Grafy: ČNB