V dnes už emblematickém ateliéru D pražské stavební fakulty se nedávno konal malý ceremoniál - v našich poměrech dosti unikátního rázu. Developer - Leoš Anderle, výkonný ředitel Sekyra Group - předával ceny autorům - studentům, jejichž úkolem bylo navrhnout řešení budoucího využití, respektive konverzi budovy žižkovského nákladového nádraží. Což je pro Sekyra Group nepochybně jeden z velkých problémů či citlivých míst jejího velkého rozvojového projektu v této lokalitě.
„Ta budova je naprosto unikátní. Mimo jiné tím, že není-li největší v Praze, pak je se svými takřka 450 metry délky určitě nejdelší,“ odpovídá na otázku, proč pro studenty zvolil právě tento úkol, profesor Tomáš Šenberger a dodává: „Navíc mám k žižkovskému nádraží osobní vztah. Ten problém znám i profesně, nedávno jsem pro ministerstvo školství zpracovával a hodnotil možnosti jeho konverze.“ Na místě je dodat ještě to, že problematikou industriálních staveb se T. Šenberger zajímá nejen jako teoretik či pedagog, ale i jako výkonný architekt (známá je jeho přestavba brněnské budovy textilního závodu Moravan na byty), když navíc spoluzakládal naše hlavní teoretické pracoviště pro tuto oblast: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, které je dnes součástí pražského ČVUT. Nicméně hlavním důvodem, proč se studenti oboru architektury a stavitelství na stavební fakultě ČVUT, kde T. Šenberger vyučuje, této oblasti intenzívně věnují, je skutečnost, že konverze starého „industriálu“ je u nás problémem živým a zdaleka nikoli dořešeným. Právě dosti dramatická diskuse kolem funkcionalistické budovy žižkovského nádraží, nebo přesněji řečeno spor o její budoucnost, ukazuje, že ani odborníci nemají jasno v tom, jakou hodnotu ono průmyslové dědictví vlastně představuje a jak s ním nakládat.
Co chránit?
Studenti se těší z nových skicářů a samozřejmě také jedniček (hodnocení pedagogů a developera se téměř nelišilo), budoucnost žižkovského nádraží je nicméně zatím stále nejasná. Podle L. Anderleho má občas takřka dramatický spor o nádražní budovu do značné míry politické a mediální pozadí: „V době, kdy nádraží ještě nebylo mediálním tématem, proběhlo veřejné představení projektu. Čekali jsme hlavně obyvatele té části Žižkova, kterých se to bezprostředně dotýká, ale nikdo nepřišel.“ Z hlediska developera ale otázka památkové ochrany nádražní budovy není v tuto dobu klíčová. Stavební aktivity v této části rozlehlého areálu, kde bude Sekyra Group realizovat svůj projekt, přijdou na řadu až několik let po zahájení výstavby – a ta zatím přesný termín nemá, mj. také právě kvůli nádražní budově a nedořešené otázce její případné památkové ochrany. Ale nějaké rozuzlení nádražního dramatu je možná na dohled. „Vím o tom, že paní ministryně kultury plánuje návštěvu na místě. Očekáváme, že prvoinstanční rozhodnutí padne na jaře,“ říká L. Anderle.
Známky i ceny byly rozdány a studenti už dávno pracují na jiných úlohách – angažmá katedry architektury FSv ČVUT tedy po zajímavém experimentu končí? „Nemyslím,“ říká profesor Tomáš Šenberger: „Minimálně několik našich studentů pokračuje v práci na konverzi nákladového nádraží v právě začínajících diplomních projektech, ale i v dalších semestrech budeme na katedře studentské úlohy na téma konverze industriální architektury dále zadávat. Domnívám se, že je to pro studenty našeho programu – Architektura a stavitelství – dobrá průprava nezbytné kreativity, ale zároveň i nácvik pro zvládnutí složitých technických podmínek při reálném projektování.“
