Každý z nás má nějakou zkušenost s panelovou výstavbou z éry bývalé ČSSR. A pro většinu asi není problémem ztotožnit se s názorem odborné veřejnosti a historiků architektury, kteří zmíněnou etapu bytové výstavby hodnotí termíny jako typizace, unifikace a stereotypizace. Naneštěstí osobní zážitek mnohých z nás vytváří v souvislosti s tímto typem bydlení negativní předsudky, které přetrvávají dodnes.
Jejich důvodem jsou především zkušenosti s nízkou kvalitou provedení stavebních prací a řemeslných detailů bytů. Navíc, konstrukčně-technické a materiálové řešení paneláků celkem zásadně ovlivnilo dispozice těchto bytů negativním směrem. Vývoj prefabrikace ve stavebnictví však ve světě pokračoval i po roku 1989 a toto tvrzení platí i prozápadní Evropu. Přitom je nesporné, že v tamních vyspělých zemích, a to včetně Skandinávie, prefabrikace i dnes spoluvytváří trendy ve stavebnictví. V pozadí je především rapidní vývoj technologií, materiálů a sofistikovaných systémů řízení procesů a kvality.
Zároveň je důležité nezapomenout na ekonomickou výhodnost prefabrikovaných staveb. Ve většině průmyslových odvětví dnes sledujeme trend, kdy dochází ke snižování nákladů a zároveň zvyšování kvality produktů a souvisejících poskytovaných služeb. Přestože se snaha snižovat náklady a zvyšovat kvalitu může na první pohled jevit protichůdně, je to realita. A je pouze otázkou času, kdy se tento tendence uplatní také v českém stavebnictví včetně bytové výstavby. Snaha zajistit cenově dostupné a zároveň kvalitní bydlení je dobově více než legitimní a opodstatněná – a změna vnímání montovaných prefabrikovaných staveb v odborné i laické veřejnosti k jejímu naplňování nepochybně přispěje.
Autor je ředitelem developmentu společnosti Skanska Reality.
