Při zahájení diskuze se řečníci zaměřili na klíčovou otázku: jaká by měla být Praha v roce 2050? „Praha, si myslím, za posledních zhruba pět až deset let udělala zásadní obrat,” řekl Petr Urbánek z Pražské developerské společnosti. Zmínil, že Praha v posledních letech přistoupila k územním a k vlastním nemovitostním aktivům s proaktivním přístupem, nikoliv reaktivním, což je zásadní změna. „Je to také klíčový bod, který následně umožnil, že se vybralo několik klíčových území, které Praha dneska velmi aktivně zpracovává,” řekl Petr Urbánek. Mezi klíčovými projekty, na kterých se nyní pracuje, zmínil výstavbu v oblasti nové stanice metra Nové Dvory, a návrat do proaktivního území „Pentagonu” Palmovky. Podle Petra Urbánka se v lokalitách bude moci stavět v rozmezí dvou až tří let.
Tomáš Lapáček z Pražského inovačního institutu zdůraznil cíl udržet tu pověst Prahy jako města, kde je vysoká kvalita života. „Doufám, že Praha 2050 bude stále s relativně zdravou populací, a že budeme zhodnocovat assety, které má. Praha je a bude globálně extrémně exponované město, takže i bez jakéhokoliv marketingu dosahujeme té top desítky všech turistických destinací,” dodal.
„Podle mého názoru by Praha v roce 2050 měla být taková, jsou ji budeme chtít,” řekl Tomáš Běhounek ze společnosti bnt attorneys in CEE a navázal: „Základní problém je v tom, že nikdo tady jednoznačně nedefinuje tu strategii, ten cíl, o kterém mluvíme – jaká by ta Praha měla být.” Dodal, že i když Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy odvádí skvělou práci, stále se k veřejnosti dostávají pouze dílčí informace. Proto bychom se měli inspirovat dokumentem Brno 2050, a definovat strategii růstu Prahy. „Čím kvalitněji to bude definované, tím menší prostor pro protesty budou mít politické strany,” uzavřel.
Dalším bodem, který byl zmíněn v diskuzi, byla otázka investic do nemovitostí. Tomáš Lapáček upozornil na to, že nemovitosti jsou v Česku pořád pod obrovským tlakem. „Lidé mají v nemovitostech uložené životy, je to přeexponované. Je potřeba v ekonomice otevřít jiné investiční příležitosti, než jsou nemovitosti, potom to podle nás sníží ten tlak, lidé pak budou bydlet víc v nájmu,” řekl. Na investice „do cihly” reagoval Lukáš Kovanda ze společnosti Trinity Bank: „Češi jsou fixováni na hmatatelné a stojí za tím to, že se v Česku nepodařilo rozvinout kapitálový trh a burzu, protože pokud by se to podařilo, tak řada financí bude směřovat třeba do českých firem, startupů – a bude to prospívat celé ekonomii. Jsou to daleko produktivnější než investice do cihly, kde z hlediska přidané hodnoty je investice slabá,” vysvětlil. Nejedná se samozřejmě o záležitost na jedno volební období.
Jedním z hlavních témat diskuze byla dostupnost bydlení v hlavním městě. Jiří Nouza z Hospodářské komory ČR upozornil, že problémy s dostupností bydlení nejsou důsledkem poptávky, ale spíše nabídky. „Pokud nezačneme stavět, problémy s dostupností se budou jen zhoršovat,“ uvedl. Vyzval k větší flexibilitě v regulacích a podpoře výstavby, aby bylo možné vyřešit rostoucí poptávku po nových bytech. „Bavíme se o tom, pro koho má být Praha. Ale pro kolik lidí jsme tady v Praze schopni postavit bydlení? To si myslím, že se dá spočítat – je určitá kapacita města, a asi jsme schopni odhadnout číslo, kolik lidí by tu mohlo bydlet. To je klíčové pro plánování – vědět, s jakým největším počtem obyvatel můžeme počítat,” uzavřel Jiří Nouza.
„Budou se rozevírat nůžky ve společnosti mezi vlastníky nemovitosti a nájemci,” upozornil Lukáš Kovanda. Dle jeho slov jsme mimo equilibrium – a řešení z krátkodobého hlediska vidí v úpravě daňové oblasti. „Fundamentální řešení je zrychlení výstavby, to ale narážím na roztříštěnost samospráv – a vybudování vysokorychlostních železnic, to možná ani do toho roku 2050, kdybychom si řekli, že na tom pořádně zamakáme, tak nestihneme.”
