Nevěřím tomu, že se po období plném výrobních propadů a zásadních poklesů výkonu celých sektorů ekonomiky vyhneme negativním dopadům – říká Petr Palička, šéf české části společnosti Penta Real Estate, a to přesto, že většina segmentů realitního trhu je v dobré kondici.
Poslední dobou snad není týden, aby Penta neoznamovala, že něco staví, něco dostavěla nebo koupila a tak podobně. Pojďme to nějak shrnout. Co dnes v Praze reálně stavíte? Tedy kromě Masaryčky, na kterou nyní vidíme z okna vaší kanceláře. Mimochodem – jak se při pohledu na toto staveniště cítíte?
Dělá mi to radost doslova každý den. Ale k vaší otázce: k Masaryčce přičtěte hotel, který je na druhé straně kolejiště nádraží, pokračuje projekt Nová Waltrovka v Radlicích a také Nuselský pivovar. Hodně aktivní jsme dnes také v Praze 6 – tady je to dům Victoria na Vítězném náměstí, tři bytové domy Pod Juliskou, pak projekt Chittussi, to jsou zase bytové domy, a vedle toho ještě Maison Ořechovka. Letos ale nic z toho ještě nebude hotovo, musíte počkat na rok 2023.
A podstatnější projekty pro nejbližší léta?
Tak určitě to jsou budovy na čtvrtém kvadrantu Vítězného náměstí a pak projekt Transgas na Vinohradech. Ale v různých fázích přípravy máme ještě řadu dalších projektů.
Oba ty zmíněné záměry nebudete realizovat sami – v Dejvicích jsou vašimi partnery Sekyra Group a společnost Kaprain, na Vinohradech PSN. Jak si v takových projektech dělíte práci, v jakém systému taková spolupráce vlastně probíhá?
Je to různé. My jsme se dříve takovým kooperacím vyhýbali, pak jsme ale zjistili, že to může fungovat. Už Masaryčka je takovým počinem – 20 % tohoto projektu vlastní společnost SUDOP. Konkrétní rozdělení práce má různé podoby. Záleží na tom, kdo je partnerem a také jaký je jeho podíl. Pokud je výrazně minoritní, pak se většinou spokojí s víceméně kontrolní a dozorovou činností. Takhle to probíhá například nyní na Masaryčce. Se SUDOPem jsme ale také realizovali projekt Churchill, kde to bylo 50 : 50. Tam jsme už museli hledat jiný efektivní model spolupráce. Záhy jsme totiž zjistili, že jsme tak odlišní, máme tak různou firemní kulturu, že je nutné projekt rozdělit. SUDOP proto nakonec stavěl bytovou část, my tu kancelářskou. Ale třeba na projektu Maison Ořechovka jsme s naším partnerem – společností BPD – skutečně dělali všechno společně a probíhalo to dobře. Jinak to určitě bude na Vítězném náměstí – společnost Kaprain zde nemá developerské ambice, soustředí se výhradně na finance. Je to zkrátka pokaždé v jiném nastavení.
Dost se nabízelo, aby Penta navázala partnerství s holdingem ČSAD, který má v okolí Masarykova náměstí rozsáhlé pozemky?!
My s nimi v této lokalitě spolupracujeme na poli architektury a urbanismu, například právě nyní jsme společně uzavřeli mezinárodní urbanistickou soutěž. Na ničem dalším jsme se ale nedohodli. Hlavně proto, že my chceme celý projekt Masaryčka realizovat tak rychle, jak jen to bude možné. Oni tolik nepospíchají. ČSAD Holding má sice spoustu pozemků, ale svou podstatou to není developerská společnost. Pro nás je development klíčový byznys, my stavět musíme.
Jak se dneska vůbec staví, jsou ty často slyšitelné nářky oprávněné?
Jsou. Velké potíže máme hlavně s materiálem. Přitom nejde ani tak o ceny, které mimochodem výrazně vzrostly. Podstatně horší je to, že i když zaplatíte více, dodavatel často není schopný dodat materiál včas. To je pro harmonogramy katastrofa. A jak se také často konstatuje, problémy jsou i s lidmi – chybí na všech úrovních.
Kdekdo se obává dalšího vývoje ekonomiky i realitního trhu. Jak to vidíte vy, dříve jste býval hodně pesimistický?
Nikdy jsem se nebál nějaké apokalypsy. Ale zkrátka nevěřím tomu, že se po období plném výrobních propadů a zásadních poklesů výkonu celých sektorů ekonomiky vyhneme negativním dopadům. Víte, pokud by to tak mělo být, pak jsou veškeré ekonomické poučky a pravidla nanic – a my se vůbec nemusíme snažit, nedělat nic a ono se to nějak srovná. Ale tak to prostě není. Prvním signálem hlubších potíží a dopadů všech pandemických produkčních deficitů je inflace, která už je tady. Ta se projeví všude, vyšší ceny pocítí úplně všichni. A současně zpevňuje kurs koruny, to se také neobejde bez následků. Stručně: určitě není na místě panika, ale s potížemi musíme počítat.
Ale realitní trh si vede velmi zdatně – jsou tady rekordní prodeje bytů za rekordně vysoké ceny, v atraktivnějších lokalitách už nenajdete volný sklad stejně jako větší kancelářský prostor v Praze?! A zdá se, že hospodářské výsledky celého sektoru za loňský rok jsou více než povzbudivé.
Ano, máte pravdu, my sami jsme měli výjimečně dobrý rok. Ale veškerá ta prosperita, která ostatně není všeobecná, je do značné míry výsledkem specifické ekonomické situace, ve které se také kvůli pandemii nacházíme. To nebude trvat věčně. Zase – nečekejme nějakou katastrofu, ale realitní trh je přímo závislý na stavu ekonomiky, a ta dnes začíná mít problémy.
Od loňska máme nový stavební zákon, který se ovšem nová vláda chystá měnit. Jak to vidíte?
My jsme přijetí nového stavebního zákona přivítali. Myslím, že to je krok správným směrem, a to i přesto, že konečné znění bylo dost velkým kompromisem. Já jsem na něm ocenil hlavně přesnější stanovení lhůt a pojistky pro jejich plnění, pak samozřejmě oddělení stavebních úřadů od obcí. Přitom se ale předpokládalo, že nějaké dílčí úpravy budou časem nutné. Ovšem máme tu novou politickou garnituru. Ta se přinejmenším zčásti domnívá, že oddělení samosprávy od státní stavební správy není dobré. Uvidíme, jak to dopadne, ono se často hodně mluví, ale na činy nedojde. I nová vláda totiž potřebuje, aby se výstavba urychlila. V každém případě bez ohledu na to, jakou podobu nakonec nový stavební zákon bude mít, bezesporu bude pro výstavbu krokem vpřed, o tom jsem přesvědčen.
Vedle nového stavebního zákona minulý rok také přinesl to, čemu obce říkají zásady spolupráce s investory, developeři zase kontribuce.
My s kontribucemi zásadně nesouhlasíme. Podle našeho názoru tu nejsou developerské společnosti od toho, aby stavěly městskou infrastrukturu, mateřské školky a parky. Na druhou stranu víme, že tato a další nutná infrastruktura něco stojí. Ty peníze by se ovšem do obcí měly dostat jinak, úplně jinou cestou. Jistě tušíte, že mluvím o rozpočtovém určení daní. Bohužel, to je takové, jaké je, proto je spíše negativní postoj lokální politické reprezentace k výstavbě pochopitelný. Za tohoto stavu věcí jsou pak kontribuce jako dočasné řešení docela smysluplné. Ona to vlastně není zase taková novinka, příspěvky na infrastrukturu tady už jsou dlouho, ale vždy se sjednávaly jaksi ad hoc. Takže je dobře, že se do tohoto procesu vnášejí nějaká pravidla. Vidím tu hodně úskalí a komplikací, ale nepochybně to alespoň část problémů řeší. Co je ovšem špatné - tato pravidla nejsou v Praze závazná, jejich použití je dobrovolné, jsou jen jistým doporučením. A některé městské části už teď říkají, že se jimi řídit nebudou.
ESG, SDG, Green Deal – to dnes hýbe světem. Česká společnost i její politická reprezentace se k tomuto fenoménu dosud staví spíše zdrženlivě. Naopak v soukromém sektoru, nejvíce je to asi patrné u bank, je reakce živější?!
Víte, u těch bank to nejspíš bude výsledek tlaku jejich zahraničních majitelů. Proto se u nás také často mluví o nutnosti vytvořit skutečně českou banku, která by těmto vlivům nepodléhala. Ale obecně: proti snahám o omezení emisí nebo boji proti změnám klimatu lze těžko něco namítat. Naopak. Cíle jsou jasné a takřka nezpochybnitelné. Druhou věcí je ovšem definice cest, jak k nim dojít, a stejně tak intenzita a časování konkrétních kroků. To všechno se musí pečlivě promyslet. Zatím se zdá, že na tomto poli vítězí ideologie nad praxí a zdravým rozumem. A to není dobře – to my přece máme už historicky potvrzeno.
Petr Bým
