Podle Jana Řežába je klíčem k uhlíkově neutrální výstavbě komplexní přístup. Nestačí se zaměřovat pouze na jednotlivé materiály nebo technologie. Je třeba uvažovat nad celým životním cyklem stavby – od návrhu a výstavby, přes provoz, až po demolici. „Nejdůležitější pak je dívat se na domy z hlediska provozu: kolik nám spotřebují v té části života, kdy je užíváme. A pak se zabývat tím, kolik šedé energie vkládáme do materiálů, jaké jsou postupy, doprava… a ve finále také jak demolovat.“ Jen tak lze podle něj dosáhnout skutečně udržitelných výsledků.
Zásadní je přitom i schopnost neustále se učit a reagovat na vývoj technologií. „Když jsem v JRD začínal řešit energeticky pasivní domy, udělal jsem si seznam desítek opatření, materiálů, postupů, které ovlivňují environmentální šetrnost a provoz domu. A šel jsem po těch nejnávratnějších,“ vzpomíná Jan Řežáb. „Tehdy neexistovala trojskla, větrání s rekuperací bylo v úplném začátku, neexistovala fotovoltaika. Dnes řešíme baterie a další technologie, které začínají dávat smysl.“ Udržitelná výstavba je podle něj oblast, která se musí neustále přizpůsobovat technologickému vývoji – „Je potřeba pořád, každý rok si obnovovat tu znalost a tu nabídku toho, co nám ten trh a ty možnosti přinášejí.”
Zdroj: JRD: Císařská vinice
Dalším klíčovým tématem je život ve městech a klimatická adaptace. Podle Řežába bude jednou z největších výzev budoucnosti schopnost přežít ve městech během extrémních horkých let. „My se teď, úplně nově, musíme dívat na život ve městech zejména v tom letním období – a to jak v té venkovní části, ve které žijeme, tak v samotných budovách, ve kterých se pohybujeme. A to je nová otázka pro nás stavaře, nová výzva, a je poměrně těžké se s ní vypořádat.”
Z toho důvodu musí být podle něj novým standardem městské plánování, které zohledňuje potřebu ochlazování, zeleně a adaptace na klimatické výkyvy. Zásadní roli přitom podle něj hraje stát a především obce. Na otázku, zda má Česko konkrétní strategii pro dosažení klimatických cílů, odpovídá zdrženlivě: „Vnímám snahy, vnímám přípravu. Ale celková strategie nám chybí, mění se s politickou situací. A tam je to poměrně těžké, ale důležité, protože těmi hlavními hybateli by měla být společenstva občanů přenesená na komunální úroveň. Takže tam bych doufal, že se nám to rozjede a že se ta postupná realizace (a doufám, že co nejrychlejší) bude konat.“
Jan Řežáb přiblížil i důležitost výstavby do výšky – nejen, že je ekonomičtější, ale v konečném důsledku i ekologičtější. „Musíme se snažit o maximální intenzitu výstavby. Mám takové příklady sám u sebe, kde se trochu stydím za to, že jsem do toho víc nedupal, a nepokusil se třeba změnit územní plán v některých centrálnějších oblastech. Myslím, že to je velmi přehlížená věc, kde musíme mít tu odvahu nejen my, developeři, ale zejména politici, kteří ty územní plány připravují a schvalují – aby měli tu odvahu realizovat výstavbu, která je intenzivní, protože to nám zlepší život.”
Téma ESG vnímá jako klíčové, přestože i ono čelí od volby nového amerického prezidenta zvolňování. „Možná se některé věci zjednoduší, ale pořád je to správná myšlenka,“ říká. Cení si zejména toho, že ESG přístup ovlivňuje celý dodavatelský řetězec. „Nejen mě, kdo rozhoduje, co tam bude stát, ale i stavební firmu a všechny dodavatele.“ Dlouhodobá změna podle něj není možná bez toho, aby se do ní nezapojili všichni aktéři – od investorů po dodavatele po celém světě.
Největší příležitost současnosti vidí v práci s energiemi v městských celcích. V JRD připravují několik městských čtvrtí s lokálními distribučními soustavami elektřiny, tepla i chladu pro celé čtvrti. Kombinují různé funkce, kde si energie vzájemně předávají, čímž se významně snižuje celková spotřeba. „Pak se ta křivka potřeb, tedy energií v celé republice najednou může snížit až teoreticky o deset procent,“ popisuje přínosy těchto systémů. Vedle toho jde i o výrazné zvýšení energetické soběstačnosti.
remspace
