Jan Řežáb, zakladatel JRD, otevřel debatu globálním kontextem: „Evropa byla historicky tahounem civilizace. Dnes mám pocit, že jsme ten tah ztratili. Žijeme pohodlně, nechceme si sáhnout na dno. Ale krize může být katalyzátor – něco, co nás zase sjednotí.“
Velkým tématem konference byla uhlíková stopa spojená se stavebnictvím. „Emise nejsou jen z provozu budov, ale i z materiálů – železa, betonu. Mohu snížit emise bez výrazného investičního navýšení, když zvolím jiné materiály a přemýšlím nad celým životním cyklem – i demolicí,“ upozornil Richard Beber, ředitel společnosti GT Energy. „Měli bychom si položit otázku: Odkud materiály pocházejí, jakou mají stopu, a co s nimi uděláme, až doslouží?“
Podobným způsobem se vyjadřoval i vrchní ředitel sekce ochrany klimatu na Ministerstvu životního prostředí Petr Holub: „36 % emisí pochází z provozu budov, ale jak se stávají úspornějšími, důležitější je jejich cirkularita – z čeho a jak jsou postaveny, a co se s nimi stane na konci životnosti.“
Do hry tak přirozeně vstupuje otázka dřeva. Je to opravdu materiál budoucnosti? „Dřevostavby se u nás dostávají na podobnou úroveň, na jaké jsou zastoupeny v Rakousku, ale nemyslím si, že jsme pomocí dřevostaveb schopni nahradit veškerou výstavbu,“ uvedl Antonín Lupíšek, ředitel pro výzkum a inovace UCEEB ČVUT. „Musíme umět kombinovat – výrobci ostatních materiálů jsou připraveni, mají své dekarbonizační plány,“ dodal.
Radoslav Sovják, ředitel Národního centra Stavebnictví 4.0 byl v tomto směru ještě přímočařejší: „Otázka, jestli je jeden stavební materiál budoucností, je v podstatě špatně. Každý materiál má své konkrétní vlastnosti.“ Antonín Lupíšek dodal, že cesta je spíše v kombinování dřeva s ostatními stavebními materiály. „Budoucnost je v chytrém přístupu a využívání silných stránek konkrétních materiálů.“ Petr Holub poznamenal, že je potřeba dostat dřevo do „mainstreamu”: „Lepšíme se i v protipožárních předpisech, máme novou normu a je to dobrý posun.“
„Z hospodářského hlediska je zajímavé, že jsme vyváželi velké množství dřeva levně do zahraničí – kdybychom ho více využívali v Česku, máme větší přidanou hodnotu. Máme pěkný průnik mezi udržitelností a ekonomikou,” řekl Cyril Klepek, zakladatel a předseda představenstva společnosti Cyrkl.
Zajímavé postřehy zazněly i ohledně technologických aspektů budov. „Nejvíc energie ušetříme tím, že ji vůbec nebudeme potřebovat,“ řekl Jan Řežáb. „Menší spotřeba znamená méně technologií, což vede nejen k nižším investicím, ale i přirozenějšímu prostředí.“ Radoslav Sovjak doplnil, že nulově stavět nikdy nemůžeme, ale můžeme se k tomu přiblížit: „Je potřeba stavět tak, abychom nemuseli rekonstruovat. Nebál bych se používat materiály, které jsou ze začátku více energeticky náročné.”
Podle Richarda Bebera dnes obnovitelné zdroje už nejsou dražší než neobnovitelné – jde o správný nadhled a dimenzování: „Bolest českého stavebnictví je, že předimenzováváme. Čtyři z pěti projektů, které se mi dostanou na stůl, umím v energetických zdrojích zlevnit o 30–50 %.“ Cyril Klepek dodal, že i demolice může být provedena udržitelně – za obdobné náklady. „Banky už umí tyto přístupy ocenit, a můžete na demolici dostat financování.”
Závěr diskuze směřoval k tomu, jak udržitelnou výstavbu ekonomicky zvládnout. Radoslav Sovják připomněl potřebu dostupného bydlení: „Měli bychom hledat poměr mezi náklady na výstavbu a tím, aby si to lidé mohli dovolit.“
