Architekt Michal Šourek a jeho ateliér MS architekti má za sebou desítky realizovaných projektů, jmenuje třeba obchodně-administrativní komplex Agora Flora, development rezidenčního komplexu Zåhrada či plán revitalizace velkého průmyslového brownfieldu v Ústí nad Orlicí. Vzhledem k těmto různorodým zkušenostem – a jistě i pedagogické praxi na ČVUT – se M. Šourek nikterak překvapivě zabývá i budoucností jak architektury, tak výstavby a stavebnictví.
Hodně se dnes mluví o čtvrté průmyslové revoluci, o Průmyslu 4.0 Jsou na obzoru také nějaké Nemovitosti 4.0 nebo Development 4.0?
Někdo může tvrdit, že digitalizace, robotika a kybernetika jsou v těchto oborech už dávno přítomné. S nemovitostmi se obchoduje na internetu, máme virtuální prohlídky ještě nepostavených domů, máme smart města, ve kterých informační a komunikační technologie optimalizují dopravu, odvoz odpadu nebo úklid ulic. Ale pozor: virtuální prohlídka není bydlení a řízení městské dopravy není město samotné. To, co jsem uvedl, je spíše nějaká obdoba automatizace. K Nemovitostem 4.0 mají dnes asi nejblíž logistické haly s robotizovanými technologiemi skladování, řízenými počítačovými systémy, které optimalizuji využití prostoru nebo dobu vyskladnění. Ale i tady jde zase hlavně o instalovanou technologii, nikoli sklady samotné. Jistá technologizace začíná být realitou i ve sféře obchodních nemovitostí a něco podobného nejspíš brzy uvidíme i v kancelářském segmentu. Kybernetizovaná coworkingová pracoviště se stanou nástroji nasazování intelektuální pracovní síly.
A co bydlení?
Ve vztahu k budovám pro bydlení jsem v tomto ohledu skeptický. Komplexní automatické řízení mikroklimatu je už dnes realitou, co by asi tak mohlo následovat? Kyberneticky řízené a robotizované zásobování ledniček? Možnost prohlédnout si interiér ledničky pomocí mobilní aplikace a instalované kamery je už běžným komerčním produktem, ale pochybuju, že by byl větší než okrajový zájem o automatizovanou robotickou obsluhu. V každém případě, jak tento, tak předchozí příklady se týkají užívání už existujících nemovitostí, nikoli jejich vzniku.
Lze očekávat, že kybernetizace a robotizace se nějak projeví v prostorové struktuře a vzhledu budov?
Určitě různě v různých případech a třeba v rezidenčním výstavbě spíše méně. Nikoliv z technologických důvodu, ale vzhledem k poptávce. Ale třeba se pletu – třeba se dočkáme masového rozšíření ubytovacích jednotek bez oken, ve kterých technologie budou zajišťovat jak mikroklima, tak fit-out – a budou simulovat i výhled z okna nebo posezení na balkóně. Efekt by byl evidentní. Takové jednotky by bylo možné vybudovat kdekoliv – a nezdržovat se při tom s prostorovým uspořádáním budovy, které by každé jednotce umožnilo kontakt s exteriérem … Více prostoru pro takové změny bude třeba v průmyslových stavbách. Náš ateliér aktuálně projektuje plně automatizovanou pekárnu. Pečení a následné zmrazení probíhá ve velkých budovách, jejichž vnitřek je do značné míry určen technologií. Jako architekti tak řešíme především to, jak takové objemy uspokojivě začlenit do krajiny. Skutečností ale je, že nebýt automatizace, rozměry těch budov by byly více než dvojnásobné – a ty by rozhodně nebylo možné rozdělit do malých, nenápadných, do krajiny dobře zapadajících objektů. A co se kybernetizace týká, tam není k dopadu do prostorové struktury budov mnoho důvodů. Ústředny jsou prostorově úsporné, pak už jen pár čidel a natahat kabely, častěji ani ty ne – přenos dat a signálů je zajištěn bezdrátově. Roboti sice nějaký prostor potřebují, ale zároveň ho mohou také šetřit, když jsou jejich rozměry menší než rozměry člověka, kterému sebraly práci. Celkem nevidím důvod, proč by architektura budoucnosti měla vykazovat principy zásadně jiné, než jaké ji charakterizují dnes - mluvím samozřejmě o běžné architektuře, orbitální stanice je jiný případ.
Nemovitosti ale vznikají výstavbou. Jak bude vypadat – nebo spíš asi probíhat Výstavba 4.0 a Development 4.0?
Nemovitostní development je aplikovaný marketing a řízení procesů, takže prostor pro kybernetizaci v nich je evidentní. Pokud už po desetiletí o prioritách vývoje nových produktů farmaceutických firem spolurozhodují matematické modely, co brání uplatnění kybernetiky v řízení nemovitostního rozvoje? Odpovím si sám: nižší stupeň rozvoje oboru. Současné stavění, to je - ve srovnání se skutečným průmyslem - středověk! A ta nerozvinutost dopadá i na řemesla, respektive profese, která jsou od stavění nějakým způsobem odvozena. Právě teď ovšem nastaly vhodné podmínky k překonání této zaostalosti. V případě samotné výstavby bude rozvoj kybernetizace a robotizace velmi brzdit masivní materiální povaha stavebních procesů – tuny oceli nebo betonu se řídí a roboticky procesují hůř než třeba miligramy léků. Ale přímo v developmentu je důsažnější kybernetizace už na spadnutí, v horizontu nejpozději druhého desetiletí ode dneška.
Chcete říct, že třeba Dušana Kunovského nahradí počítač nebo robot?
Ne, robot pana Kunovského nenahradí – ale kybernetizace zeštíhlí jeho tým, promění jeho profesní skladbu a zvýší efektivitu všech procesů i relativní efektivitu investic. O právnících se už dnes ví, že jejich rutinní práci – větší část jejich práce – zastanou počítače. Stejně na tom mohou být akvizitoři nebo prospektoři nemovitostí, marketingoví a strategičtí ředitelé a manažeři – naopak přibydou datoví analytici a programátoři.
To ale asi bude vyžadovat mimo jiné značné náklady?
Znáte nějakého malého výrobce léků? Neznáte, protože je to protimluv. Proto zmizí developeři ad hoc, zmizí takové ty štiky a nastane kybernetická válka. Lépe se bude dařit tomu developerovi, který bude mít lepší matematický model a který dokáže lépe pracovat s relevantními soubory dat.
Nepřeháníte? Napadá mě třeba obchodování s cennými papíry: je tady pan Janeček a jeho algoritmické obchodování – ale daří se i pánům Buffetovi a Sorosovi …
… kteří ale začali desítky let před Janečkovými RSJ securities. Měli jaksi čas navíc na to, aby – postaru řečeno – akumulovali kapitál. A já netvrdím, že kapitál přestane mít váhu. Kromě toho, vyšší patra světa kapitálových investic jsou stále hodně diskrétním trhem. Někdo informace má, a někdo – většina – nemá … Developerský trh se ve srovnání s tím blíží Smithovu ideálu otevřeného trhu. Za kolik a kdo prodává svůj produkt, to vědí všichni v řádu nejvýše málo týdnů. Nákup je sice méně přehlednou oblastí, ale pokud katastr nemovitostí přejde na technologii blockchainu, situace se radikálně změní ve prospěch obecné dostupnosti veškerých informací.
Vraťme se k samotnému stavění. Řekl jste, že hlavně jeho materiální povaha kybernetizaci a robotizaci vlastně znemožňuje?!
Vypadá to tak – ale jsou tu dvě ale. Zaprvé je zde obrovská motivace. V České republice se mezi lety 1975 a 2015 produktivita práce v průmyslu zvýšila čtyřikrát, v zemědělství osmkrát – a ve stavebnictví jen o pár desítek procent. Vztaženo k užitné hodnotě – což je dost abstraktní pojem, uznávám, ale přece – jsou ceny ve stavebnictví až o řád nadhodnocené ve srovnání třeba se strojírenstvím. Potvrzuje to i selský postřeh. Za milión korun už je celkem slušné auto, na stavbě je to ale leda hrouda bláta … anebo předsíň pražské garsonky. Kromě toho kybernetizace a robotizace některých stavebních procesů je už realitou, byť je to praxe pouze velkých liniových a inženýrských staveb. Třeba zemní práce provádějí mechanizmy na pohled zcela tradiční, ovšem řízené počítači podle digitálních modelů. Efekt je výrazný – projevuje se v rychlosti a produktivitě práce a v úspoře provozních hmot i opotřebování stroje. Mimochodem, stavebnictví tak s desetiletým odstupem následuje zemědělství. Už před dvaceti lety jezdily po polích traktory bez řidiče, řízené s pomocí GPS, a dávkovaly hnojivo podle složení půdy v daném místě, zachyceného v digitálním geografickém modelu.
A co dál?
To je problém – navzdory pozitivním vlaštovkám, létajících v médiích. Ten tolik vzývaný 3D tisk si s nejoblíbenější stavební hmotou – betonem – ve skutečnosti neporadí. Konstrukční beton se zatím tisknout neumí – a to nemluvím o vázané výztuži. Ocelové nosné konstrukce a 3D tisk jsou na tom stejně. Výstavba 4.0 proto musí zapojit další profese. Rozběhne se teprve s novými technologiemi a novými stavebními hmotami – protože prostě ne každý materiál a ne každá konstrukce je kybernetizovatelná.
A co robotika na samotné stavbě?!
Máme zdícího robota: bere si ze zásobníku cihly nebo tvárnice, rovná je na místo, podlévá a prolévá je maltou … Takový experiment asi musel proběhnout – ale podobnost se vzducholodí s gondolou, opatřenou vesly, výjev z filmů Karla Zemana, je do očí bijící. Zdi se přece mohou tisknout na místě – ale proč by to mělo být zrovna z keramických kousků nebo maltou na bázi silikátu? Stavaři si musí počkat na nové hmoty. Některé výrobní procesy na stavbách nejspíš zůstanou navěky ne-robotizované – robot bude při práci pomáhat, bude ji ulehčovat, ale vlastní operaci provede člověk.
Tím tedy Výstavba 4.0 končí?
Určitě ne. Do tohoto procesu bude začleněna nová fáze – kybernetizace konstrukcí, spočívající v přípravě dat pro stavební roboty z prováděcí či spíše konstrukční dokumentace. Tato data budou v zásadě nejméně dvojího druhu: buď specifická, ad hoc pro jednotlivou unikátní konstrukci, nebo obecná pro opakovaně aplikované konstrukční prvky - například na místo fitinek se spoje potrubí budou na místě tisknout. BIM v tomto ohledu není řešením, ale pouze pomůckou …
A nějakou revoluci v projektování nebo dokonce v architektských činnostech nečekáme?
Čekáme – a tím revolučním krokem bude větší důraz na konstrukční přípravu. Dnes se stavební projektování děje na principu přibližování, zpřesňování. Naproti tomu v průmyslovém designu je konstrukční řešení už před výrobou velmi promyšlené, už ve fázi konceptu se myslí na to, například kudy konstrukcí karosérie povedou kabely a potrubí.
V projektové přípravě staveb přece probíhá totéž!
Je tady velký rozdíl – ten spočívá jednak v přesnosti a optimalizaci řešení už na papíře, respektive v počítačovém souboru, jednak v závazném užívání opakovaných, ve výrobě osvědčených řešení. Vrcholem takových optimalizovaných řešení jsou v automobilovém průmyslu koncernové platformy, které si ovšem jednotlivé koncerny poskytují nebo kradou mezi sebou navzájem. Podobná situace je třeba v rezidenční výstavbě - zadání developerů pro samotné byty jsou v zásadě stejné, obdobně i půdorysné rozvrhy celých podlaží. Jenže nemáme ty univerzální platformy. Takto standardizovaný produkt přitom nese pokaždé jiná nosná konstrukce – kterou statik pokaždé počítá od nuly, rovněž od nuly se tvoří projekt výztuže, výztuž je pokaždé ad hoc vázána v nepříznivých podmínkách staveniště pod širým nebem – namísto toho, aby existovaly standardizované a optimalizované armokoše, tedy prefabrikované struktury výztuže, které by se na stavbě jen dílče doplňovaly a navzájem propojovaly …
Trochu to zavání unifikací, prefabrikáty …
Koncepční architekt 4.0 – ten, který celý projekt otevírá a na jehož práci navazují a budou navazovat všechny ostatní, tradiční i zcela nové profese přípravy stavby - nebude ve své kreativitě omezován prefabrikací, na kterou máme my Češi obzvláštní pifku. V konzultaci s konstruktérem bude vybírat z osvědčených platforem takovou, která nejlépe bude odpovídat potřebám produktu, který navrhuje. Výstavba 4.0 přijde na svět, až budou k dispozici nové, pro kybernetizaci vhodnější stavební hmoty a konstrukce a na ně navážou popsané změny projektování a navrhování budov a staveb. Mezitím se už architekti a projektanti mohou snažit uplatňovat v projektové i koncepčně-návrhové praxi nové principy konstrukční práce a optimalizovaných platformových řešení.
SF/pb
