Čísla jsou to ale na první pohled dost zarážející. I člověk velmi povrchní ihned zjistí, že nějak nehrají s jeho praktickými zkušenostmi stejně jako s tím, co čte či poslouchá jindy a v jiných médiích. Nakonec ale pokrčí rameny a jde se věnovat jinému infotainmentu. Jedinec trochu hloubavější zapřemýšlí a asi dojde k závěru, že pravděpodobně se sečetly a pak zase vydělily výdaje osmi majitelů rodinných domů vybavených fotovoltaikou, tepelnými čerpadly a vlastní studnou s útratami dvou domácností, jejichž bydlení je zatíženo hypotékou či nájemným – pak snad by to mohlo hrát, řekne si. Ale zase pokrčí rameny, protože je právě v této době permanentně bombardován alarmujícími informacemi o stejně permanentním zdražování všeho, co s bydlením souvisí.
Odborník celou věc vyřídí výrokem „Prostě další blábol, takových jsme už viděli!“ Není ani divu. V zemi, kde se nájemné pohybuje v rozmezí 180 – 370 korun za metr bytové plochy a stejný metr při nákupu stojí od 90 000 do 160 000 korun, zní výše zmíněné údaje takřka fantaskně. Samozřejmě – zase lze jen pokrčit rameny. Média prostě potřebují účinnou munici, přitom čísla, tabulky a statistiky doslova milují – a jejich konzumenti jsou stejní. Jenže tak jednoduché to není. Statistická šetření přece nemají sloužit jenom jako nějaký mediální kanonenfutr, na jejich základě se také a především rozhoduje – v životě lidí, při podnikání a v neposlední řadě v politice obecní i celostátní. V tom okamžiku takový „blábol“ už nemusí být tak neškodný.
