Celé video lze přehrát i zde.
Miroslav Kobera, Crestyl: Největší překážka transformace českého stavebnictví je neochota ke změně
Miroslav Kobera, Senior ESG Manager ve skupině Crestyl, sdílí svůj pohled na ideální chytré město, jehož součástí je propojení rezidenčních, komerčních a retailových částí. Zaměřuje se na výzvy, které přináší modernizace a digitalizace českého stavebnictví, a představuje proměny požadavků na udržitelné a inteligentní budovy. Posouvá se české stavebnictví směrem k udržitelnosti, a má na to vliv legislativa?
Miroslav Kobera, Crestyl
Jak by podle vás měla vypadat ideální „chytrá” městská čtvrť?
Chytré město a ideální – to je zajímavá kombinace, já to vidím jako zástupce investora ve víceúčelových městských čtvrtích, kde se propojují rezidenční, komerční a zároveň retailové části, ve smyslu digitalizace a chytrosti by určitě nějaká komunitní spojitost všech těchto aspektů byla na místě. Nebudeme vytvářet tlak, nebo tlačit na lidi, aby ta komunita musela vzniknout, měl by to být poměrně přirozený proces – propojovat lidi a vytvářet komunitu. Vytvářet prostředí, kde se to míchá, a zužuje se i využitelnost aut a snižují se nároky na dopravu. Udělat z toho jednoduše čtvrť, kde se pohybujeme na kole, kde nechodíme z jedné části, kde jak z dob totality nepostavíme sídliště a na druhé straně fabriku a budeme se míjet.
Takže chytré a inteligentní město bych viděl z těchto pohledů.
Kde vidíte největší rezervy v přístupu českého stavebnictví k modernizaci a urbanistické transformaci?
Největší překážku, co se týká transformace českého stavebnictví s ohledem na modernizaci a digitalizaci bych viděl v neochotě ke změně. Hlavně stavebnictví je dost tradiční obor, ve smyslu – jsou zažité standardy, normy, které je potřeba splnit, abyste dokázali to vůbec povolit, což už to trvá strašně dlouho. A udělat ještě něco nad rámec toho, znamená další náklady a další čas pro lidi.
Vidím v tom velkou perspektivu a potřebu i z hlediska udržitelnosti, z hlediska ESG, z pohledu G – té transparentnosti. Jak to máte digitalizované, tak v tom momentě je to na papíře, je to revidovatelné, snižuje se dopad jednotlivce na rozhodování, a zároveň umíte využít data pro různé segmenty, jako je například posuzování životního cyklu budovy atp.
Vidíte posun směrem k udržitelným a inteligentním budovám jako součást změn poháněných digitalizací a novou legislativou?
Posun k modernizacím a zároveň k udržitelnějším budovám už určitě nastal a probíhá v určitých segmentech, někde víc a někde míň. Je to ovlivněné mnohými aspekty, ve smyslu jak požadavky bank, tak požadavky legislativními městských částí či stavebních úřadů. Udržitelnost není vyjadřovaná teď ani tak zákonem, jak spíš tou poslední kapitolou a uživateli, kde u kancelářských nájemců vidíme vysoké požadavky na udržitelnost – z hlediska certifikací, z hlediska různých externích potvrzení, že budova splňuje například nízké energetické standardy, zároveň z pohledu prostředí i z pohledu sociálního.
Je určitě dobré, že to nastává, v segmentu komerčních nemovitostí je to vidět víc, rezidenční sektor je pomalejší, tam je cena na prvním místě, z mých zkušeností. Co se týká retailu, tak tam záleží na společnosti. Vidíme z pohledu investora, vlastníka i pronajímatele prostor poptávku, zvyšující se poptávku po datech, co se týká budovy, spotřeby energie, vody, dopadů, jak řešíme různé vylepšení a recertifikace. Takže je to spíše posun v té nelegislativní části, ale spíše z toho pohledu bank a nájemců.
Zdroj úvodní vizualizace: Crestyl
remspace