Cesta k uhlíkové neutralitě není pouze technickou záležitostí, ale také politickou a ekonomickou výzvou. Regulace a legislativní opatření mohou hrát klíčovou roli, ale zároveň mohou zpomalovat zavádění inovací, pokud nejsou správně nastaveny. „Já to vnímám jako jakýsi branding, protože kompletně bezuhlíkoví být nemůžeme. Uhlíková neutralita je něco jako deklarované téma, máme jí na evropské úrovni dosáhnout do roku 2050, a máme k tomu využít veškerá opatření, která nám v rámci zelené dohody dává EU,” řekla Nathalie Marková, ředitelka odboru energetické účinnosti a obchodu na Ministerstvu průmyslu a obchodu.
Pavel Streblov, obchodní ředitel Penta Real Estate, zhodnotil situaci na trhu: „Mnoho klientů, primárně kancelářských, má nějakou dekarbonizační strategii a chtějí vědět, že budovy, které jim nabízíme, budou uhlíkově neutrální i v průběhu jejich užívání. Je to něco, co máme nabídnout, po čem je poptávka. Všechny nové kancelářské budovy, které máme, budou fungovat čistě na elektřinu a na tepelná čerpadla.”
Tento přístup ale vyžaduje nejen změnu stavebních postupů, ale i myšlení investorů. Kromě využití obnovitelných zdrojů energie se stále více skloňuje recyklace stavebních materiálů, využití zelených střech a integrace chytrých technologií pro řízení spotřeby energie. Města se také zaměřují na rozvoj elektromobility a budování odpovídající infrastruktury. „Je to určitě správný směr, správná tendence – ale potom si upravujeme výsledky a říkáme o něčem, co není nula, že to nula je. Co se týká výstavby budov, tak tam je to úplně neproveditelné, protože nejen výstavba, ale i materiály – k jejich výrobě je potřeba mimořádné množství energie, a například cement neumíme energeticky úsporně vyrobit,” navázal Petr Palička, CEO EP Real Estate.
Klíčovým faktorem v dosahování uhlíkové neutrality je spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem – a to i v rámci tlaku na rekonstrukce energeticky méně úsporných budov. Mnoho firem investuje do udržitelných technologií, ať už z důvodu regulací, nebo z vlastního přesvědčení a tlaku zákazníků. Vladimír Zadina, obchodní ředitel ČEZ ESCO, zdůraznil nutnost zavedení motivace pro majitele nemovitostí. „Oddělil bych dva extrémně rozdílné světy – je to komerční development a veřejná sféra. Fungují úplně jinak. U velkých majitelů velkého portfolia budov tam žádná motivace k úsporám není. Hodně kvituji, že vzniká nějaká strategie k úsporným budovám na národní úrovni, protože se bez nařízení nebude stavět nic. V komerčním developmentu, tam nefunguje nic než byznys,“ uvedl Vladimír Zadina.
Kromě administrativních překážek je velkým tématem i financování ekologických projektů. Udržitelná výstavba bývá dražší, což odrazuje některé investory. Přesto se stále více ukazuje, že dlouhodobé úspory za energie a nižší provozní náklady mohou tyto investice z dlouhodobého hlediska vyvážit. Evropské dotace a granty v tomto směru hrají klíčovou roli a pomáhají financovat inovativní projekty.
„Při výstavbě šetrných budov vidíme počáteční investice, ale ty se hlavně musí vrátit v provozu. Když si zákazník zaplatí ze začátku, tak pak dostane budovu prošpikovanou technologiemi, které šetří v provozu, a v ceně má byznys modely ukázané. Je to o kvalitě dialogu, líbí se mi, že u nás se to děje, chtěl bych u toho vidět aktivnější veřejnou správu, ale vnímám, že to má složité,” doplnil Tomáš Lapáček, ředitel Pražského inovačního institutu.
Navázala Nathalie Marková: „Snažíme se i v rámci státní správy propagovat, že ano, jsou počáteční investice při renovaci budovy na zlepšení parametrů budovy, ale potom se to odrazí na dotacích, co se týče provozu. Vnímám, že spousta lidí si stěžuje na přílišnou regulaci, moc administrativy – snažíme se o zjednodušení administrativního břemene. Snažíme se komunikovat, proč je např. průkaz energetické náročnosti podstatný.” „Předpisů je tu mnoho, a jestli chceme zlepšit to prostředí, tak bychom společně s veřejnou správou měli pracovat na odstranění těchto překážek,” uzavřel Petr Palička.
