Peníze lze vydělat jen prací a nikoli jejich tiskem nebo rozdáváním dotací! – slabý respekt před tímto nezpochybnitelným ekonomickým zákonem je podle Marcela Sourala, šéfa holdingu Trigema, jednou z příčin budoucí společenské a hospodářské krize.
Divná doba…
Ano, žijeme v divné době.
Jaký je pro vás osobně její hlavní parametr?
Je nepředvídatelná.
Platí to i pro ekonomiku nebo jaksi obecně?
Především pro ekonomiku, ale ono se to promítá víceméně do celé společnosti. Spousta lidí má pocit, že se vlastně nic neděje. Já si myslím opak. Děje se toho hodně, ale takovým pomalým, evolučním způsobem. To ovšem nic nemění na tom, že nás čeká velká krize. Všechno k tomu směřuje.
V čem bude spočívat ta krize?
Stát se trochu zbláznil a tiskne peníze ostošest. To nastartovalo inflaci, znehodnocení peněz, takže si za ně dnes všichni pořídíme méně než v minulosti. ČNB je odhodlaná inflaci zbrzdit, což dělá zvyšováním úroku, tedy zdražováním peněz. To ale zase brzdí ekonomiku a především investice. Ve výsledku to bude znamenat méně práce pro všechny, a pochopitelně větší nezaměstnanost.
Zatím jsme v tomto ohledu rekordmani v pozitivním slova smyslu. Pravda, dost často slýcháváme, že lidi nejsou a když jsou, tak zase mají enormní mzdové požadavky, přičemž výkon nic moc. Nebude – hlavně z hlediska zaměstnavatelů, ale nakonec pro všechny – tak ta krize docela zdravá?
Svým způsobem bude. A hlavně snad všem dojde, že peníze lze vydělat jen prací a nikoli jejich tiskem nebo rozdáváním dotací. To je dobře, ale jako vždycky: co je pro jednoho dobré, pro jiného může být špatné. V to obecné rovině to bude tak, že většiny lidí se tato řekněme korekce dotkne negativně.
Už to pracovníci a potažmo zaměstnavatelé cítí?
Ta divná doba, jak říkáte, pracovní morálku nepochybně ovlivnila, zatím ale bohužel k horšímu. Lidé mají více příležitostí, firmy si zaměstnance přetahují, a to samozřejmě hlavně prostřednictvím vyšších mezd. Což ve výsledku dále posiluje inflační tendence, a hlavně to znamená: za méně práce více peněz. Přitom nejde jen o ty často zmiňované mladší generace, je to obecný trend. Proto si myslím, že krize musí přijít. Je zapotřebí se vrátit do normálních poměrů, takových, v nichž je mzda v souladu s produkcí, respektive produktivitou.
Tak na tomto poli zatím žádná změna. A co ekonomika – snad každé krizi předchází strach z investic a vůbec útlum podnikatelských aktivit. Vnímáte něco takového už dnes?
Samozřejmě, protože se naprosto vytratila předvídatelnost chování trhu. V naší sféře se to týká hlavně cen stavebních prací a materiálů. Jistě, k jejich pohybu docházelo ve všech dobách, ale tak normálně, dejme tomu v rozpětí 3 – 5 %. Ne jako dnes, kdy dodavatel ze dne na den požaduje zvýšení ceny o 100 %. Nebo taky o 300 %. To je naprosto neúnosné. V takovém prostředí nelze smysluplně uvažovat o jakýchkoli investicích. Ony ceny nakonec rostou všeobecně, ale nezdá se mi, že by k tomu byl nějaký skutečný, hmatatelný důvod. Nejde ani o pandemii, ani o emisní povolenky a tak dále, ale o příležitost pro všechny dodavatele zvýšit své příjmy s jakýmsi ekonomickým a snad i morálním zdůvodněním.
Nastupuje nová politická garnitura, třeba bude všechno jinak…
Já jsem zastáncem nové vlády. Naše země opravdu potřebuje změnu a tato vláda by mohla být jejím nositelem. Ale nebude to mít lehké, to je jisté. Nastupuje do vlaku, který se řítí do propasti – a zastavit tento pád bude hodně těžké. Bude se muset šetřit a to vždycky někoho bolí.
Ovšem rodící se Fialův kabinet plánuje i změnu nového stavebního zákona, a to hlavně ve smyslu opětného propojení státní stavební správy a samospráv. Skutečně jim tolik fandíte?
Uvidíme. Já myslím, že nakonec dostanou rozum. Času je na to dost. Podle nové normy se začnou stavby povolovat nejdřív za tři roky. Takže nový stavební zákon nám dnes není nic platný, ještě dlouho se nic nezmění. Myslím ale, že v tom mezidobí začnou politici tlačit na státní úředníky, aby byli efektivnější, aby byli pro-stavitelsky naladění, aby se prostě k výstavbě začali chovat pozitivně a vstřícně. Já bych dokonce řekl, že to už probíhá.
Přesto všechno, co tady dost pesimisticky prognózujete, se zdá, že dnes není lepší povolání než rezidenční developer! Ostatně i oni jako ostatní využívají příležitosti k navyšování cen!
My jenom reagujeme na obecný cenový vývoj, nemůžeme prodávat se ztrátou. V porovnání se situací před rokem je v tomto směru situace mnohem horší, to se ještě stavební trh neutrhl z řetězu a fungoval normálně, tedy předvídatelně. Já myslím, že leckterého rezidenčního developera - hlavně ty takzvaně z leknutí - rostoucí ceny doženou.
Inu, pro vás menší konkurence, pro klienti na trhu pak zbydou už jen solidní partneři. To je snad dobře?!
Tak ano… ale celkově to dobré není. Nepředvídatelný trh nefunguje, nebo funguje špatně.
Pojďme nyní k vaší firmě – co plánujete?
Jak jsem řekl, za současných podmínek je těžké plánovat, ale přece jen vám něco prozradím. V našem skiareálu Monínec plánujeme rekonstrukci a jeho rozšíření za skoro půlmiliardy korun. A do pěti let bychom rádi v našem portfoliu měli tisíc nájemních bytů. Anebo také až za osm let. Zvláště dnes jsou naše plány živý organismus, každý měsíc provádíme kontrolu jejich plnění a samozřejmě je upravujeme podle vývoje situace.
A co se u vás děje právě teď? Porovnejte rok 2018 a tento, tedy 2021.
Stavíme víc, prodáváme víc a máme i vyšší příjmy a obrat. To je ovšem výsledek naší dlouhodobé práce. V minulém desetiletí jsou rozpracovali hodně projektů a nyní jsme konečně v období, kdy je dodáváme na trh.
Máte obavy z roku 2022?
Development má značnou setrvačnost, takže nemám. My i v této době snižující se nabídky budeme mít co prodávat.
Asi za vyšší ceny…
Ano, ale pozor – mě netěší prodávat takhle drahé byty. Trigema není a nemá být producentem luxusního bydlení.
Petr Bým
