Fragment vzbudil docela živou diskusi, nezřídka v ní zaznívaly i negativní reakce. Odtud otázka: je čas – za současné situace – na takové experimenty?
Kdybychom měli Fragment začít stavět nyní, asi bychom start odložili. Jenže my ho plánujeme a připravujeme už šest let a stavíme dva roky. Takový je prostě rytmus developmentu a výstavby vůbec, reakce na změny podmínek jsou pomalejší.
Řekl bych, že tento projekt je dalším důkazem vašeho sklonu k inovacím?!
Asi ano, každopádně já mám rád změnu a pestrost.
Máte pocit, že tohle vaše inovativní zaujetí rezonuje s celkovou atmosférou v české společnosti?
Ne. Lidé obecně nemají změny a pestrost rádi. Ale víte, co se týká těch negativních reakci na Fragment – v Česku se stalo zvykem komentovat či reagovat jen na kritické ohlasy, což se to týká snad všeho. Jenže často jde jen o pár lidí, kteří cítí nutkání vstupovat se svými názory do veřejného prostoru. A jsou pak příčinou následné diskuse. Ale s těmi já se bavit nechci, je jich málo, mě zajímají ti druzí, ti, kterým se říká mlčící většina. A té se Fragment podle mých zkušeností líbí. Ale jinak: ano, jdeme nejen s Fragmentem často tak trochu proti proudu. Budeme v tom pokračovat, s výsledky jsme spokojeni.
Otázka je, jak to bude zítra a pozítří – jakékoliv predikce jsou obtížné, ne-li nemožné. Vy ale plánovat musíte, a to v poměrně dlouhodobé perspektivě. Jak to dnes děláte?
Stejně jako v minulosti. Nejnižší úroveň našeho plánování je cashflow, ten plánujeme na pět let dopředu, projekty tak zhruba s osmiletým předstihem. Aktuální problémy dopadají zatím jen na právě realizované akce. Jistě, cítíme nejistotu v tom, jak je nákladově složíme či komu je prodáme. Ale ty dnešní turbulence na naše střednědobé a dlouhodobé plány nemají zásadní dopady. Nakonec krize jsou cyklickým jevem, s tím odjakživa počítáme. Stejně jako s tím, že krizi střídá konjunktura.
Plánujete na příští léta expanzi, stabilní rozvoj nebo útlum?
Je to expanze. Projektů v různých fázích realizace máme víc než dříve. A aktuálně máme rozestavěných zhruba tisíc bytů, to je pro nás historický rekord. Asi největší a pro nás nejdůležitější je smíchovský projekt Lihovar. Nyní jsme v první etapě, příští rok – jak jsme naplánovali – odstartujeme druhou a třetí. Bez ohledu na to, co se právě děje, prostě podle plánu, který jsme neměnili.
Jinak řečeno – pražskému bytovému trhu věříte stejně jako dříve?
Ony ty dnešní problémy na trhu – mám na mysli hlavně ten takřka závratný propad prodeje nových bytů ve třetím čtvrtletí – do značné míry vyvoláváme my sami. A podepisují se na tom jak média, tak politika. Třeba právě teď všude panují obavy z jakési energetické apokalypsy. Skoro se zdá, že všichni zmrzneme! No, já myslím, že to není pravda. Uvidíte, že na jaře bude všechno jinak. I na trhu – dnes jsou lidé vystrašení a poptávku prostě odložili. Přitom peněz je v Česku víc než dost, úspory obyvatelstva nyní mají rekordní objem. Tedy jak říkával pan Špidla: zdroje tu jsou! Ovšem trh ovládly strach a nejistota. Ale zima jednou skončí, na jaře bude zase teplo a jako vždy zase rozkvetou bledule i sněženky. Ovšem lidé také zjistí, že loni se jejich úspory ztenčily o 18 % a v začínajícím roce je čeká ztráta dalších 10 %. A začnou zase byty nakupovat. Otázka pro budoucnost možná důležitější je, jaká bude nabídka. Znám spoustu investorů, kteří své rezidenční projekty odkládají nebo dokonce ruší. V pozadí stojí velmi obtížné plánování a pochopitelně i dražší peníze. Ale ani to snad nebude žádná katastrofa, naopak to něčemu může prospět. Méně projektů, to také znamená nižší zájem o stavební práce a materiály a koneckonců i o energie. To by mohlo přispět k potřebné stabilizaci cen na únosné úrovni a následně uklidnění celé ekonomiky.
Pro budoucnost výstavby je možná víc než výše úroku nebo nedostatek cihel důležitější nový stavební zákon. Jak vnímáte poslední peripetie kolem jeho novely?
Je to fraška. Všem stavebníkům, tedy nejen developmentu, se slibovaly jedno řízení, jedno razítko a jeden rok na rozhodnutí. Nový stavební zákon šel tímto směrem, byť jeho konečná podoba nebyla v tomto ohledu tak úplně ideální. Ale pokrok to určitě byl. Dnes ministr Bartoš spolu s úředníky MMR připravuje jakýsi paskvil, který jde na ruku zase právě jen úředníkům. Novela totiž jenom upevňuje a stabilizuje jejich potřebnost v rámci státní správy, zatímco s odbornou veřejností nebyla vůbec projednána. Nebudu opakovat to známé rčení o kaprech a jejich rybníku. Všichni jsme se mýlili, současná vláda není pravicová. Dnes vládnoucí garnitura je dílem naivní, dílem ji schází zkušenosti a schopnost ekonomického nadhledu.
Hospodářská komora, stavbaři, developeři, architekti, velká města a jako třešnička na dortu i IPR – to je dohromady slušná lobby. Nebo spíše mohla by být – nebyli jste málo aktivní?
Podívejte se, ten loni schválený, ale dnes neúčinný nový stavební zákon se tvořil čtyři roky. Celou tu dobu jsme se snažili pomáhat, diskutovali jsme, vysvětlovali, připomínkovali. Bylo to opravdu velké množství energie a hodně času. Celé to opakovat – na to už prostě nemáme sílu.
Takže jak vidíte budoucnost českého rezidenčního developmentu?
Ve střednědobém horizontu se bude vše stabilizovat. My tvoříme nová místa pro život, pro bydlení, pro domov. Bez nové výstavby se společnost neobejde. Jen to lidem musí dojít, docvaknout. Probíhající kombinace všech možných krizí tomu napomůže. Takže budoucnost vidím pozitivně.
Petr Bým
