Jak se města vyrovnávají s klimatickými změnami a jak podle Vás ovlivňuje současná geopolitická situace postoj ke klimatické změně a její důležitost v Evropě?
Můžeme říct, že města a obce jsou v tomto směru takovými ostrovy racionality, což může být dáno právě tou sídelní strukturou České republiky. Máme více než šest tisíc obcí, a jen šest z nich má více než sto tisíc obyvatel. V takové situaci řešíte spíše sídelní problémy, sousedské problémy, než ty problémy globální.
Nicméně na druhé straně se na nás obce obracejí s opatřeními, které směřují k úspoře spotřeby komodit na vlastní infrastruktuře, současně vidíme velký trend spíše adaptačních opatření. To je taky součást té racionality, kdy ta města se spíše na tu klimatickou změnu připravují, než aby do své první linie dávala tu „záchranu planety”.
Současně ale musím říct, že obce v tomto směru pracují velmi systematicky. Všiml jsem si, že aktuálně v České republice máme něco kolem tří set plánů na udržitelné klima a adaptaci na klimatické změny, takzvané SECAPy, před pár lety to byly jenom jednotky.
Vnímáte, že existují konkrétní strategie České republiky pro splnění dlouhodobých cílů směrem k uhlíkové neutralitě, jak na dekarbonizaci stavitelství a docílení uhlíkově neutrálních měst?
Na národní úrovni je to daleko složitější cvičení. Musíte sladit národní vize s těmi více než šesti tisíci jejich vykonavateli, bez obcí se v zásadě nic nestane. Můžete si nakreslit cokoliv, ale vykonavateli toho všeho jsou obce. Na druhou stranu si myslím, že jsou silné strategické plány na úrovni České republiky – zmínil bych národní klimaticko-energetický plán, který má vazbu na naše závazky v Evropské unii. Velmi důležité jsou potom i dílčí strategie, které mají vazbu na strukturální fondy. Teď nás na podzim čeká nová legislativa ke strukturálním fondům, pro roky 28 a 30. Cokoliv, co se protne tam, bude financovatelné – v tomto směru můžeme v zásadě říct, že peníze vládnou.
Co se týče dekarbonizace stavitelství, to je v současnosti velmi složité téma, tam jde hlavně o úsporu těch materiálů, které jsou klimaticky nebo emisně náročné. To není něco, co by se dalo řešit lusknutím prstu. Na druhou stranu si myslím, že v České republice máme i řadu některých šampionů developerů, kteří jsou schopní stavět i s těmi novými materiály. To mě naplňuje radostí, že snad někdy toto naplnitelné bude. I my v ČEZu stavíme udržitelně, napadá mě příklad: naše realizace dětské léčebny v Ostrově u Macochy.
