Zájem tuzemských spotřebitelů o klimatizace neustále roste - jen v loňském roce se hodnota klimatizačních jednotek dovezených ze zahraničí vyšplhala na 10,7 miliardy korun. Kde se ale vlastně klimatizace vzala a jak se za posledních sto let změnila?
Horké letní dny a nesnesitelné teplo v domech trápilo už obyvatele starověkého Říma či Indie. Zatímco Římané začali k ochlazování domů využívat studenou vodu z horských pramenů, kterou do budov přiváděli pomocí sítě akvaduktů, v Indii lidem posloužila kombinace rohoží, větru a vody. Paláce maharádžů mívaly na návětrné straně otvory, na něž obyvatelé věšeli vlhčené rohože z trávy či rákosu - odpařovaná voda, kterou hnal vítr dovnitř, pak domy ochlazovala. A právě odpařování kapalin se o řadu století později stalo základem klimatizačních technologíí.
Premiéra v New Yorku
Za vynálezce první klimatizace je považován Willis Carrier, který v roce 1902 využil v praxi srážení vodních par na studených trubkách. Mladý inženýr dostal úkol vyřešit problém teplého a vlhkého vzduchu v jedné brooklynské tiskárně, kde vlivem horkého vlhkého vzduchu špatně usychaly barvy a vlnil se papír. „Klimatizace kromě ochlazování vzduchu také zbavují vlhkosti. Obvykle totiž nasávají teplý a vlhký vzduch ke studeným trubicím, ve kterých proudí chladicí látka. Následně se na trubicích vzduch sráží a vrací se zpět do prostoru. Kromě toho, že je chladnější, bývá též mnohem sušší. Aby však vzduch v interiéru nebyl suchý až příliš, mají v sobě klimatizační jednotky zabudované zvlhčovací technologie,“ vysvětluje Ivo Zabloudil ze společnosti Enbra, jež se zabývá prodejem, instalací a servisem klimatizačních zařízení.
Jen půl roku po Carrierovi představil Stuart Cramer klimatizaci, která využívala vodní páru. Ve 30. letech 19. století si pak nechal vlastní způsob ochlazování vzduchu patentovat i John Gorrie. Ten zase využil přístroj na výrobu ledu, který současně uměl vytvářet studený vzduch.
Postupně byly v USA zavedeny různé typy klimatizace do řady veřejných institucí, chladnějšího vzduchu se tak díky tomu dočkali například v Bílém domě či americkém Kongresu. Ani Československo ovšem nezaostávalo, technologii Carrier začala ve třicátých letech ke chlazení využívat například budova Elektrických podniků v Praze.
Nejen chlazení …
Ačkoliv by se mohlo zdát, že klimatizace je jedním z vynálezů, které už není kam dál posouvat, opak je pravdou. Jen během posledního desetiletí se chladicí zařízení dočkala řady proměn. A výrobci stále hlásí změny ve vzhledu i fungování. „Jednou z významných inovací bylo, když se k chladicím jednotkám přidala možnost vytápění. To je pro mnoho zákazníků důležitý parametr. Nemusejí tak pořizovat několik zařízení zvlášť, vystačí si s jediným,“ říká Ivo Zabloudil.
Výrobci také opatřují klimatizace i nejrůznějšími filtry, díky nimž do místností proudí vzduch nejen studenější, ale i čistší. Proměnou dále prochází také velikost chladicích zařízení, celá řada z nich je v dnešní době již mobilní. Nevýhodou mobilních klimatizací je ovšem nižší účinnost a zároveň poměrně vysoká hlučnost.
Jedním z posledních trendů, jenž podle odborníků v současnosti hýbe odvětvím klimatizací, je možnost napojení chladicího zařízení k centrálnímu inteligentnímu systému řízení domácnosti, který je možné ovládat například pomocí chytrého telefonu či tabletu.
Na extrémně horké počasí, které začíná být u nás v létě už takřka pravidlem, rychle, byť umírněně, zareagovali i developeři. Například společnost Central Group už vybavuje polovinu nabízených bytů rekuperační jednotkou. Řízené větrání sice nemůže v tropických dnech nahradit klimatizaci, přesto se dokáže velmi dobře postarat o zpříjemnění vnitřního klima v bytě – rekuperace je schopna interiér ochladit o 6 °C oproti vzduchu venkovnímu.
SF/pb
