Jedním z problematických faktorů je pražský územní plán, který byl vytvořený v 90. letech a schválený v roce 1999. V té době v Kasárnách sídlil 6. strážní prapor. ,,Územní plán Prahy je zkrátka starý a absolutně neumí reflektovat soudobé potřeby města. Nejde podle něj tvořit příjemné město, nechrání veřejná prostranství a rigidně říká, že tam, kde je bývalé vojenské zařízení, nesmí být kultura,” píše Ondřej Boháč. V případě, že chcete účel prostoru změnit, jako třeba momentálně tým Kasáren Karlín chce, tak si zažádejte o změnu územního plánu a připravte se na několikaletý nelehký pinball mezi státními úřady, a je jedno, jestli jste město nebo developer.
Kauza Kasárna Karlín očima Ondřeje Boháče: Jak stát chrání veřejný zájem
Nenadálé uzavření Kasáren Karlín vyvolalo pochopitelně rozruch a spoustu otázek. Město je od ledna 2024 vlastníkem Karlínských kasáren a stávající provoz tam chce. V čem to tedy vázne? O problematice byrokracie a územního plánu píše Ondřej Boháč.
Dalším aspektem zdlouhavého procesu, který Kasárny čeká, je byrokratický chaos. K žádosti se budou vyjadřovat podle současného systému různé státní úřady, odbory a instituce, které mají za úkol chránit různé veřejné zájmy. ,,Čert vem, že například stát – odbor životního prostředí – požaduje zelené střechy a také stát – odbor památkové péče – řekne, že chce tradiční červenou krytinu. Hájí svěřený veřejný zájem, to je v pořádku. Problém je, že jejich odpovědností není dobrý výsledek ani dohoda. Nemusí se dohodnout, proto ve výsledku často projektu ublíží nebo jej rovnou zablokují,” poukázal na problematiku české byrokracie. Tato ochrana nicméně nemá s kvalitou života ve městě a s reálnými potřebami obyvatel mnoho společného – proto jsou nové kvalitní městské čtvrti příjemné pro život spíše zázrakem. V této situaci je starosta nebo primátor města spíše jen divákem procesu, a pokud s ním nesouhlasí, může ho maximálně obstruovat. Nástroje k tomu, aby vytvořil něco smysluplného, natož během jednoho volebního období, má v ruce jen minimální. Když se pak stát rozhodne zastavit provoz v oblíbeném podniku z důvodu nebezpečnosti, město nemá žádnou možnost zasáhnout. Musí pouze čekat, až proběhne proces změny územního plánu, který opět řídí stát. Respektive jeho úředníci.
Jiná evropská města na všechny světové strany od Prahy budou nad kauzou Karlínských kasáren nechápavě kroutit hlavou a ptát se, jak je možné, že město má ve vlastnictví komplex budov, ve kterých chce současný provoz zachovat, a zároveň to není schopné zajistit. V čem je rozdíl oproti Amsterdamu nebo Vídni? Jsou tu úředníci zlí a neschopní? ,,Troufáme si říct, že většina určitě ne. Často nemohou jednat jinak. Je to nastavení veřejné správy, které je orientované spíše na formu a razítka než na cíl. Reálná rozhodnutí padají mimo zář reflektorů a veřejnou odpovědnost. Motivací není mít výsledek, ale nemít problém,“ vysvětluje Ondřej Boháč.
Více pravomoci městům!
Dále Ondřej Boháč objasňuje problematicku změny územního plánu. V Česku jsou dnes města pouhým divákem procesu jejich plánování. V takzvané přenesené působnosti totiž územní plán pro město reálně pořizuje stát. I proto jejich příprava českým městům trvá tak dlouho. ,,Jako malé zjevení pak působí iniciativa Prahy, která dokázala najít cestu k prosazení zrychleného procesu pořizování změny územního plánu. Zní to komplikovaně, protože to komplikované je. Jen tímto krokem však město šetří nemalé množství času a veřejných financí. Když se se stavbou čeká, je to mnohonásobně dražší pro všechny strany. Od roku 2020 tedy dokážeme změnu do starého plánu zanést několik let dříve,“ popisuje. Tímto procesem teď prochází i Karlínská kasárna.
Jen pro doplnění, kdyby v Praze platil Metropolitní plán, proces změny by nebylo třeba vůbec podstupovat. Nový plán totiž chápe dynamiku současné doby a povoluje různé provozy v různých zařízeních. V bývalé továrně může klidně fungovat hudební klub, restaurace nebo třeba hodinářství.
,,Kdyby měla města více pravomocí, jak navrhuje iniciativa CityDeal, územní plán i jeho změny by si pořizovala sama. Tak jako jinde ve více či méně vyspělých zemích okolo nás. Celá situace by vůbec nenastala, neměli bychom tuhle kauzu a mohli bychom do kasáren zajít na buřt a půllitr kladenského. Jenže český systém plánování se odpoutal od života ve městech, utápí se ve složitých formalitách a samoúčelných systémech. Reálné použití a cíl nikoho moc nezajímá, a tak budeme sledovat, jak oblíbené místo v sezóně zeje prázdnotou,“ uzavírá Ondřej Boháč.
Zdroj titulní fotografie: www.iprpraha.cz
remspace
