Na Vánoce roku 2012 budeme nepochybně všichni dlouho vzpomínat. Do cinkání vánočních rolniček se na daňových a poplatnických lánech mísí protáhlé obličeje. Zvláště dobré je – a zvláště v tradičně egalitářské české kotlině –, že pěknou nadílku dostanou jak nuzáci s mozoly rozedřenými těžkou prací, tak bohatci s dvanáctihodinovými manažerskými šichtami. Ale zkrátka nepřijde ani ten poslední obyvatel Česka, který prostě musí vše nakupovat za ceny zvýšené o DPH, kterou nám v Letenské k Vánocům přichystali. A úplně nejlepší je to, že daňový dáreček je sice už pod stromečkem, ale kdykoli může zmizet.
Ticho místo dotazů a mírně zaražené výrazy – tak lze stručně charakterizovat auditorium posledního semináře Stavebního fóra, na němž daňoví profesionálové od Deloittů vysvětlovali, jak to s těmi daněmi v příštím roce vlastně bude. Inovace, které přináší tzv. daňový balíček, právě nyní značně kostrbatě absolvující obvyklý legislativní proces, jsou mnohačetné, už tradičně komplikované a v duchu zase jiných tradic určitě nikoho nepotěší.
Pro oblast zdaňování příjmů fyzických osob je pro ně společné jedno: v dobách hospodářské recese (jíž snad nelze označit za vysloveně krušnou, ale obtížná je opravdu dost) citelně zdražují cenu práce. Podivuhodný zvyk, který se u nás v posledních desetiletích docela vžil, totiž nafukovat a akcelerovat konjunktury stejně jako krize, se tak opět dostal ke slovu. Od vlád se přitom v moderních tržních ekonomikách čeká cosi jiného: totiž zbržďování příliš rychlého růstu nebo naopak jeho urychlování v těžších dobách. Naše politické elity a dnes konkrétně nečasovsko-kalouskovská parta mají ale zjevně jiný názor.
Pro každého něco
Daňových dárečků v oblasti danění příjmů fyzických osob je hodně. Například omezení výhody paušálních výdajů u OSVČ (tedy často právníků, auditorů, správců konkurzních podstat, účetních atd.) hranicí ročních příjmů ve výši 2 000 000 korun. Totéž ministerstvo financí přichystalo i pro majitele nemovitostí, kteří je pronajímají – v tomto případě 30% paušál namísto 40 % v případě prvním bude opět limitován ročním příjmem do 2 milionů korun. A pro všechny živnostníky (včetně pracujících důchodců) je připraveno zrušení daňových slev na děti, manželku atd.
Pro vysokopříjmové kategorie české populace je zase v daňovém balíčku přichystán speciální balíček s atraktivním názvem „solidární zvýšení daně“. Ten vlastně dosud platnou univerzální sazbu daně z příjmu ve výši 15 % ruší, byť podle návrhu MF jen na tři roky, a zavádí II. pásmo se zvýšením daně o 7 %. To se bude týkat těch, kteří vydělávají více než zhruba 1,2 milionů korun ročně. A aby měli účetní co dělat, testování (a účtování) této hranice se bude provádět v měsíčních intervalech. Tenhle dáreček je ještě opepřen zrušením stropu pro odvody zdravotního pojištění, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Stačí si představit dopady této novely v případě zaměstnance, který na pásce najde za rok 2013 třeba tři miliony (sazba zdravotního pojištění dnes činí 4,5 %, ovšem od roku 2015 je proponována na 6,5 % – další milé překvapení).
„Je pravděpodobné, že zejména u zaměstnanců zahraničních korporací bude patrná snaha přesouvat se do jiných daňových a pojistných systémů, což v rámci Unie není nijak komplikované,“ předvídá implikace zvýšení odvodové zátěže nadprůměrně placených zaměstnanců Robert Bezecný ze společnosti Deloitte. Bude se tak nejspíš opakovat situace, kdy stát zvyšováním daní své vlastní občany vyhání vydělávat i utrácet jinam. Kvůli vysoké DPH desítky tisíc lidí už nyní nakupují v Polsku či Německu, kvůli vysoké dani, kterou jsou zatížena motorová paliva, kdo může, tankuje za hranicemi.
DPH na mnoho způsobů
Dvě sazby nebo sazba jednotná;14 – 15 – 17,5 – 20 – 21 %. A to ve všech možných variacích a permutacích – taková je realita stran DPH v roce 2013. Máme jednu platnou normu a k tomu dokonce dvě v legislativním chodu: tzv. sazbovou a technickou, přičemž každá počítá s jinou úrovní daně.
Skutečnost, že ještě počátkem prosince nikdo neví, jakou DPH bude zatížena jeho produkce i spotřeba v následujícím roce, je nejspíš světovou raritou. Ale nedosti na tom. Projednávané návrhy (lze předpokládat, že nakonec se skrze legislativní instituce protlačí, ovšem až někdy v lednu – pak buď budou platit retroaktivně, nebo s přihlédnutím k nebezpečí stížností k Ústavnímu soudu, dnes populárnímu politickému instrumentu, by se jejich platnost odsunula až na rok 2014) navíc počítají s rozšířením institutu ručení za daň. Pro plátce to bude znamenat ještě pečlivější zkoumání věrohodnosti a bonity příjemce daně.
Pomineme-li vskutku zoufalý průběh jejího schvalování, je Kalouskova daňová dragonáda na první pohled pochopitelná. Doba je nelehká, těžko se hospodaří občanu, podniku i státu. Ten to ale má zdánlivě jednoduché, prostě zvýši daně a tím i své příjmy. Ekonomické kompetence a kvalifikace je ale v daňovém balíčku pomálu – asi jako v činech toho, kdo požár vysokonapěťového transformátoru hasí proudem vody. Trefně naší aktuální daňovou situaci na už zmíněném semináři SF zhodnotil Petr Tušakovský ze společnosti Deloitte „Mně už to ani nepřijde jako kovbojka. Je to spíše tragedie!“
PS. Onou pověstnou třešničkou (tentokrát nikoli na dortu, ale místo vánoční hvězdy) je zvýšení daně z převodu nemovitostí z dnešních 3 % na 4 %, které je nejspíš reálné. A v úvahách o vzdálenější budoucnosti této daně se objevují návrhy na zrušení výjimky pro novostavby.
