Současná stavební legislativa dává každému jednotlivci možnost zvrátit běh věcí, které probíhají řádným povolovacím procesem – říká náš nejznámější architekt Josef Pleskot. Právě tyto okolnosti brzdí realizaci posledního významného projektu, pod nímž je podepsán - Rezidence Park Kavčí Hory, kde je jeho partnerem společnost Central Group. V celkově negativní atmosféře, v níž u nás nová výstavba probíhá, mu proto udělalo radost nedávné schválení Pražských stavebních předpisů.

Vy jste stran angažmá v různých institucích a iniciativách, podpisů na peticích a veřejných prohlášení velmi střídmý. V případě projektu Rezidence Park Kavčí Hory jste ovšem společně s Dušanem Kunovským napsal MČ Praha 4 otevřený dopis. Proč tak najednou, co vás k tomu vedlo?

Nespravedlivý a jednostranný postoj – samozřejmě negativní – občanských iniciativ k tomuto projektu. Ve svém důsledku totiž znamená příkoří pro větší počet lidí, pro všechny obyvatele té lokality, kteří se do diskuse nezapojují. To je ta mlčící většina, kterou aktivisté obvykle překřičí.

Na protestní petici jsou tři tisíce podpisů. Zdá se, že přinejmenším část té mlčící většiny je rovněž proti projektu?!

Víte, kdybych neznal podstatu věci, tak bych tu petici pravděpodobně také podepsal. Ono se v ní brojí proti špatnostem, proti kterým je skutečně potřeba bojovat – alespoň tímto způsobem. Proto bych nikomu podpis nevyčítal. Skutečností ale je, že ti lidé jeho prostřednictvím, a to bez znalostí a vědomostí, napomáhají … nu, nemohu říci přímo zlu, ale rozhodně nepodporují dobro.

Ta petice je podle vás nejen nespravedlivá, ale přímo lživá?

Samozřejmě. Mluví se tam o nerespektování územního plánu, o plánovaném překračování koeficientů výstavby, o úbytku zeleně, o tom, že v lokalitě zmizí parky a děti si nebudou mít kde hrát a tak dále a tak dále. Jsou to všechno lživé a účelové formulace, které neodpovídají ani realitě, ani našim záměrům.

Takové lži by ale nemělo být nesnadné vyvrátit?!

Ale to vlastně ničemu nepomůže, i kdyby to bylo možné. Současná stavební legislativa dává každému jednotlivci možnost zvrátit běh věcí, které probíhají řádným povolovacím procesem. Víte, já jsem už dost starý a zkušený na to, abych mohl konstatovat: jestliže jsme v minulém režimu, před rokem 1989, v této zemi jako jednotlivci či občané neměli téměř žádná práva, nyní je to přesně naopak. Zhouplo se to jako kyvadlo na druhou stranu, a to do tak extrémní polohy, která už jde proti veřejným zájmům. Proti tomu se bouřím.

Nejste první, kdo něco takového tvrdí. Není ale část problému také v tom, že ta nepočetná hrstka agilních aktivistů má širší veřejnou podporu proto, že česká společnost je zkrátka a priori proti jakékoli výstavbě?

Asi to tak je, ale já bych se to neodvážil generalizovat. Nevím, tak přesně a detailně zase poměry zmapované nemám. Faktem ale je, že když přijedete třeba někam do Německa, rádi a s hrdostí vám ukazují, co všechno nového se u nich postavilo. To tady u nás nevidím. Samozřejmě, já bych očekával a vítal jakoukoli občanskou iniciativu – ale participační, nikoli negativní, natož pak takovou, která se v diskusi opírá o lži či polopravdy. Ale participace, dělnost – to se dnes u nás nenosí.

Ani na Kavčích Horách?

Ani tam ne. Nebo – abych byl spravedlivý – v jisté malé míře ano, díky několika pozitivním politikům. Ale než jsme ze samosprávy dostali odpověď na to, zda-li chtějí školku, trvalo to věčnost. A stejně tak dlouho jsme nevěděli, zda-li to má být školka celodenní, zda se tam bude vařit a pochopitelně jaká by měla být její celková kapacita a tak dále. No, nějak to dopadlo. Ale jinak je tamní samospráva bezradná, nemá žádnou představu, kam by se výstavba měla ubírat. Není jasná koalice, není zformovaná opozice, neexistuje žádný kontinuální názor na rozvoj této části města. Ptali jsme se: co vlastně potřebujete, co máte ve volebním programu, chcete policejní služebnu, objekt ekologicky šetrný, obchody nebo služby? Odpověď? Nevíme! Okorunovala to jedna paní, která při veřejném projednávání projektu prohlásila: My nic nechceme a nepotřebujeme, tady na Pankráci už všechno máme. Ale to je všeobecná situace.

???

Jinak to nevypadá ani o stupeň výš, tedy na pražské radnici. Už léta se mluví o nové koncertní síni pro Prahu či nových budovách pro Národní knihovnu či Národní galerii. Ale když už to vůbec někoho zajímá, tak se vždy začne diskusí o lokalitě. Co je to za město, když nemá jasno ani v tom, kde by takové společensky hybné a městotvorné objekty měly stát?

Zníte dost pesimisticky, je to skutečně všechno tak černě?

Ale vůbec ne. Včera jsem například celý den oslavoval náš malý Velký pátek – míním den, kdy město schválilo Pražské stavební předpisy. To je nanejvýš pozitivní krok. Jednak je na PSP založen Metropolitní plán, a to je dokument, který se vyvíjí potřebným směrem, jednak Praha speciální stavební normu potřebuje. Ona je totiž mnohocharakterová a mnohovrstevnatá a tato heterogenita či rozmanitost je její základní a nejcennější vlastností. PSP toto bohatství pomohou udržet i rozvíjet.