Máte pod jednou střechou architekty i projektanty, což je asi optimální, nicméně – co má pro vás větší význam?
Já osobně naši firmu cítím spíše jako inženýrskou instituci. Architekturu a projekci trvale vnímám jako odlišný byznys. Dal bych přednost britskému či japonskému systému, ve kterém fungují na jedné straně malé kreativní ateliéry a na druhé inženýrské týmy, které jejich myšlenky zpracovávají a převádějí do praxe.
Ale ta kombinace se na první pohled zdá být opravdu ideální, třeba pro snadnější komunikaci mezi oběma profesemi?!
To je právě jeden z problémů takové koexistence. Samozřejmě - výsledek vzniká právě na základě vzájemné komunikace mezi architekty a projektanty. Ale je potřeba vzít v úvahu fakt, že někdy takový dialog může být docela dramatický. Ve výsledku je to dobře, jen tlak z obou stran může vést k optimálnímu řešení. Samozřejmě je však nutné tuto diskusi v rámci jedné firmy rozumným způsobem moderovat.
Mám nicméně pocit, že třeba ateliér Jakuba Ciglera také slučuje obě profese. A podle jeho zakázek by jeden řekl, že to asi funguje ne snad dobře, ale excelentně …
Podle mého názoru je to naprostá výjimka, ze které nelze dělat pravidlo. To není model, který by jinde a s jinými lidmi dobře fungoval. Architektura a projekce jsou prostě dva odlišné světy, které spolu musí komunikovat, ale není radno je příliš míchat. Alespoň podle mého názoru – a ten je snad docela kvalifikovaný, pracoval jsem jako developer, stavař i jako konzultant. Myslím, že v tomto ohledu je u nás stav nevyzrálý a se západními nebo třeba konkrétně německými standardy nesrovnatelný. U nás prozatím schází velké projekční společnosti, které mají kapacity na to, aby stavební inženýrství posouvaly dopředu.
Pojďme do praxe – co má dnes Obermeyer Helika, jak se říká, na stole?
Projektujeme dostavbu známého nákupního Centra Chodov. Tam máme práci ještě tak na rok, postupujeme po částech, po malých etapách – centrum totiž normálně funguje, ovšem návštěvníci tu přestavbu vůbec nemají vnímat. Je to dost obtížné, ale máme v tomto ohledu už zkušenosti z Centra Černý most. A právě nedávno jsme dokončili královéhradecký Aupark pro společnost HB Reavis.
To všechno jsou projekční práce?
Na Chodově ano, tam je architektonické řešení dílem britského ateliéru Benoy. Naproti tomu pro hradecký Aupark jsme dodavatelem jak architektonických, tak projekčních prací. A mám pocit, že konkrétně tady ta symbióza přinesla velmi dobrý výsledek.
Co zahraničí? Předpokládám, že díky vašemu německému zázemí máte cestu na zahraniční trhy snadnější než jiní.
Máme významné zakázky v Německu i na Slovensku, kde také sídlí naše pobočka. Z poslední doby asi nejvíce stojí za zmínku redevelopment, jde tedy o projekční činnost, sedmi regionálních letišť v Řecku. Povedlo se nám to zjevně velmi dobře, už máme na stole zakázku na dalších dokonce 14 letišť.
Není to tak dlouho, co Obermeyer Helika vyvolal velkou pozornost projektem sakrální budovy pro hlavní město Gabonu?!
Z tohoto projektu bohužel sešlo. V Gabonu se změnil režim, ten nový nyní inklinuje k islámu. Takže zájem o výstavbu křesťanské katedrály pochopitelně zmizel.
Asi lépe než kdo jiný můžete porovnat poměry u nás a v cizině. Jak je to s honoráři? V Česku jsou slyšet jen nářky, lhostejno zdali od architektů nebo projektantů. Účtujete jiné sazby tady a jiné třeba ve zmíněném Řecku?
My v tomto ohledu máme volné ruce, jsme vázáni jenom firemním etickým kodexem a koncernovými smlouvami. V zásadě máme pevné hodinové sazby, kterou jsou sice nižší než u našich německých kolegů, ale pro nás jsou uspokojivé – a jsou vysoko nad tím, co je zvykem tady u nás. V zahraničí s nimi žádný problém nemáme, na domácí půdě je to bohužel složitější. Snažíme se to řešit hlavně výběrem zákazníků – pokud je jím renomovaná velká zahraniční společnost, pak to máme snazší. Takové firmy mají své standardy, diskuse o cenách je obvykle věcná a profesionální. A i když třeba výsledek jednání není pro nás ideální, alespoň se nejedná o ceny nesmyslné či likvidační.
Krize či recese je už za námi, proč je u nás ochota investorů dobře zaplatit architektům i projektantům pořád tak nízká?
Tomu sám trochu nerozumím. Investoři dnes opravdu vydělávají slušné peníze, je proto nepochopitelné, že své dodavatele ohledně cen stále tak tlačí ke zdi. Takže se ceny u nás v porovnání krizí moc nezměnily. Ale to je náš chronický neduh – v Česku si obecně málo vážíme intelektuální práce. Nikomu nepřijde divné zaplatit elektrikáři nebo automechanikovi 700 korun za hodinu práce. Ale když si o tytéž peníze řekne architekt, nastává velký podiv, nepochopení a nezřídka odmítnutí. Ale abych nevypadal příliš naivně – základní příčina je samozřejmě v situaci na trhu, konkrétně v nabídce. Ta je více než silná a hlavně menší ateliéry či kanceláře se cenově hodně podbízejí. A investoři na to kupodivu slyší. Zejména ve veřejném sektoru – a řekněme si rovnou, že opravdu velká firma se bez veřejných zakázek neobejde.
Máme ale novelu zákona o veřejných zakázkách, snad se to změní!
Nejsem si jist. To je úplná psychóza, že zakázku lze přidělit jen tomu, kdo nabízí nejnižší cenu. Ta se bude těžko odstraňovat. Je to hodně o odvaze zadavatelů a bohužel také o tom, že cenu – jako snad jediné kritérium – může u stavebních prací posoudit i ten, kdo o stavařině jinak neví vůbec nic.
Hodně stesků se také týká platební morálky?
S tím se samozřejmě potýkáme i my. Ještě vážnější je však to že odvedeme práci, ale obvykle je podle smluv kompletní až tehdy, kdy projekt získá územní rozhodnutí. A jaké jsou lhůty rozhodovacích procesů ve stavebnictví netřeba opakovat. A pokračuje to dále: pak část honoráře sice dostaneme, ale na celý musíme čekat až na stavební povolení. Ten časový odstup mezi dodávkou a platbou je velmi nepříjemný a pro menší firmy může být fatální.
Petr Bým
