Co se počtu týká, Česko má malých i velkých bazénů v porovnání se světem dost. Trochu ale pokulhává jejich kvalita obchodní i ekonomická, a to především z hlediska nabídky služeb a provozních nákladů, které jsou leckde zbytečně vysoké – říká Jaromír Kafka, výkonný ředitel společnosti Sportakcent.
Bazénářství či bazénařina je taková hodně speciální disciplína, ale u nás snad silná – v počtu zahradních bazénů nás předčí málokdo. Jak jsme na tom s veřejnými či komerčními bazény?
Jsou to dvě různé kategorie. Těch malých soukromých bazénů, které my označujeme jako hobby, je 93 % všech bazénů, které jsou v Česku v užívání. Většinou ale jde o lepší vany, dodavatel či uživatel také nemusí respektovat platné technické a hygienické normy – a tomu adekvátní je i technologie. Veřejné bazény včetně komerčních z hlediska výstavby představují úzký segment trhu a tomu odpovídá i nabídka – dnes jsou u nás podle mne jen tři firmy, které mají s realizacemi velkých projektů tohoto typu potřebné zkušenosti. Co do počtu velkých bazénů přitom ve srovnání se světem obstojíme – je to do značné míry výsledek tradic, které se datují až do časů 1. republiky. Už za minulého režimu jste našel jen málokteré město s více než 15 000 obyvateli, kde by nějaký veřejný bazén či plovárna nebyly. Vývoj samozřejmě směřuje ke krytým bazénům, protože letní sezóna je u nás poměrně krátká. Tří měsíce provozu v roce je z hlediska nákladů neúnosně krátká doba.
Předpokládám, že poptávka po vašich službách je silná?!
Řekl bych, že je stabilní. Ze strany privátních uživatelů je ovšem hodně nekvalifikovaná a naopak ve veřejném sektoru či v případě komerčních subjektů je situace lepší. Obvykle jednáme s profesionálem, který už nějaké zkušenosti na tomto poli má. Ale problémy se objevují stále – hlavně v případě výstavby nových bazénů. Nezřídka se pro ni investor rozhodne až v okamžiku, kdy je stavba, dejme tomu hotelu, víceméně hotová. To je už trochu pozdě. Měli bychom se podílet na tvorbě projektu už od jeho počátků. Bazénová technologie je poměrně složitá, potřebujeme hodně prostupů pro rozvod vody, chemikálií, elektřiny, k tomu i speciální prostory. A dodatečné úpravy stavby samozřejmě představují vícenáklady.
Z toho, co už jste říkal, ale vyvozuji, že poptávka je hlavně po rekonstrukcích, je to tak?
Do značné míry. Jak jsem říkal, veřejných bazénů je u nás relativně dost, ale v mnohém nevyhovují. Přitom z hlediska provozovatele jsou na prvním místě především vysoké provozní náklady – dotace na standardní bazén se může ročně vyšplhat až na pět milionů korun, a to nejsou malé peníze.
Jak takové náklady omezit?
Ono jde v první řadě vlastně o marketing. Rekonstrukce přinášejí pro bazény hlavně posun z roviny sportovní do roviny relaxačně-zábavní. Jde tedy o to, posílit atraktivitu bazénu pro návštěvníky, a to jeho doplněním o wellness, skluzavky, aromaterapeutické kapacity, vířivky i gastroslužby. Touto cestou lze docílit překvapivě hodně. Nedávno jsme takovou revitalizaci provedli v Klatovech. Investor předpokládal, že návštěvnost stoupne o 50 %, ale ve skutečnosti to bylo o 250 %. A samozřejmě – po takové přestavbě můžete vstupné zvýšit z padesátikoruny na znatelně vyšší částku.
V první řadě tedy jde marketing, opírající se o atraktivnější produkt. A v druhé?
Samozřejmě o technologie. S těmi přidruženými provozy musí jít ruku v ruce snižování provozních nákladů. My je s novými technologiemi dokážeme srazit na polovinu, tedy snížit o 50 %. A není to nijak složité. Například rekuperace tepla je záležitost přímo triviální. Voda, která z bazénu odtéká, má teplotu 24 – 26 °C, stačí tedy teplo z ní přenést na vodu příchozí a tu dohřát jen o pár stupňů na požadovaných 29 °C.
Jaké investice to představuje?
To samozřejmě záleží na mnoha okolnostech, ale v průměru se vrátí za tři roky. Nedávno jsme zpracovávali projekt, který provozovateli při dvoumilionové investici ušetřil na provozních nákladech 800 tisíc korun ročně.
To se vám zakázky musí jen hrnout, ne?
No, není to tak úplně pravda. Zatím jsme rekuperací vybavili bazén v Mladé Boleslavi a na stole máme pět dalších podobných projektů. Tlak na úspory nákladů je citelný a patrný hlavně v komerční sféře, veřejný sektor, provozovatel většiny velkých bazénů, je váhavější. Někdy je pro takového provozovatele jednodušší každým rokem bazén dotovat několika miliony, než se rozhodnout pro jednorázovou investici třeba v dvojnásobné výši. Tady je úsilí o snížení nákladů zkrátka menší, ať už jsou příčiny jakékoli. Ale bez ohledu na to lze počítat s tím, že i tady se věci budou měnit, třeba díky legislativě.
???
Je třeba velmi pravděpodobně, že brzy bude povinností vybavit motory filtrační soustavy každého bazénu frekvenčním měničem. A ten bude výměnu vody, kterou normy stanovují podle aktuálního počtu uživatelů, regulovat v průběhu dne podle potřeb. Očipování návštěvníků je už dnes běžnou věcí, takže to nebude žádný problém. Lze takto uspořit 30 – 35 % spotřeby elektrické energie na pohon čerpadel.
Přínosy technologických inovací jsou zřetelné – počítáte v nejbližší budoucnosti s nějakým razantním nárůstem poptávky po vašich službách?
Podle našich odhadů má obor velkého bazénářství ročně obrat kolem 1,2 miliardy korun a mám za to, že toto částka se bude zvyšovat jen pomalu. Poptávka je celkem stabilní, hlavně ze strany hotelů a lázeňských zařízení, přitom ale jde hlavně o zvyšování kvality stávajících kapacit než o jejich kvantitativní nárůst. Naší výhodou je, že jsme na trhu už čtvrtstoletí, takže často provádíme rekonstrukce a implementujeme nové technologie v bazénech, které jsme postavili před dvaceti lety. I proto bych řekl, že se nedostatku práce nemusíme bát.
