Chytře využité technologie dokáží projekt posunout blíže k uhlíkové neutralitě, sami o sobě však spásu nepřinesou. Zvláště když jsou bezmyšlenkovitě vrstveny jedna na druhou. Energetický koncept projektu je tu právě proto, aby definoval vhodnou skladbu technologií ve vazbě na architektonicko-stavební koncept.
Jaké jsou výhody a limity inovativních technologií pro dosažení bezemisních budov?
Každá budova dostane od architekta do vínku silné i slabé stránky. Technologie je nezbytné navrhnout tak, aby ty slabé stránky co nejvíce eliminovaly, a naopak vhodně využily ty silné. Technologie bývají nákladné, proto je nezbytné využít maximálně jejich potenciál a případné synergické vlivy.
Jaké jsou výhody a limity inovativních technologií pro dosažení bezemisních budov? Tuto otázku jsme dopředu položili účastníkům 2.diskusního panelu: Cesty k bezemisním budovám v rámci 2. ročníku konference REAL ESTATE MARKET: UDRŽITELNÁ VÝSTAVBA JAKO INVESTIČNÍ PŘÍLEŽITOST. Jakým směrem se bude ubírat diskuse během diskusního panelu, posuďte sami na základě jejich odpovědí. Co odpověď, to vlastní názor. Inu, bude to zajímavé.
Pavel Hotový (AGC) se zaměřil na limity související se zasklením budov: „V moderní architektuře je sklo velice oblíbený materiál. Stále častěji se jeho rozměry zvětšují a prosklená část budovy se stává tím nejslabším prvkem pláště samotné budovy. Je tedy velice důležité sklo správně navrhnout. Tuto fázi nelze podcenit, ať již z pohledu statického návrhu, nebo tepelně technického. Správně zvolené zasklení s dostatečnou protisluneční funkcí dokáže snížit náklady na následné chlazení budovy. Skláři neustále vyvíjí nové typy nízkoemisivních povlaků, které budou účinně fungovat a chránit budovu. Ve chvíli, kdy je sklo navržené z tepelně technického pohledu nesprávně, velice často dochází k přehřívání budov během letního období a tím i ke zvýšení spotřeby elektrické energie na chlazení budovy.“
Jan Řežáb (JRD) vidí příležitost a zároveň určitý limit ve využití fotovoltaiky: „Cestou, jak se přiblížit bezemisnímu provozu budov je vyrobit část energie pro provoz z obnovitelných zdrojů přímo na objektu například ve střešní fotovoltaické elektrárně. Limit je v tom, že u velkých budov fotovoltaika vyrobí jen část požadované spotřeby. Příležitost vidím zejména v komunitní energetice, která umožní efektivní sdílení energie mezi budovami. Důležitou otázkou také je, jak realizovat domy s minimální či žádnou spotřebou různých energií. Navrhovat takové domy je prostě radost.“
Michael Blažek (REHAU) klade důraz na technologie vytápění a chlazení: „Enviromentální odpovědnost stavitelů se nutně musí opírat nejen o architekturu a kvalitu projektu, ale také o technologie, které umožňují dosáhnout bezemisního statutu budov. Vždy se jedná o komplexní řešení, u kterého všechny atributy musí spolupracovat a na sebe navazovat. Zvlášť sledovaným aspektem je způsob vytápění a chlazení objektů. V tomto ohledu je na prvním místě třeba zmínit velkoplošné sálavé systémy, které těží jednak ze svého principu pozvolného celoplošného předávání tepla/chladu, a jednak z faktu, že se jedná o nízkoteplotní systém, jenž zásadním způsobem šetří vstupní energie. Ve spojení s tepelným čerpadlem je možné dosáhnout vysoké efektivity a ekonomiky provozu. Nezanedbatelný je rovněž nesrovnatelný komfort při užívání. U nových objektů se doporučuje systém BKT, tedy temperování betonového stropu, u kterého je topné potrubí při realizaci integrováno do betonové masy. Z hlediska fyzikálních zákonů se jeví jako ideální řešení využít temperování betonového stropu k chlazení interiéru a podlahové vytápění pro jeho vytápění. Při rekonstrukcích a přestavbách stávajících budov nelze BKT často použít, a proto jsou vhodné například velkoplošné systémy podlahového vytápění.“
Štefan Šulek (SOA Architekti) shrnuje hlavní výhody a limity: „Výhody technologií zahrnují snížení uhlíkové stopy, zvýšení energetické účinnosti a snížení provozních nákladů. Tyto technologie mohou zahrnovat pokročilé izolační materiály, inteligentní systémy řízení budov, obnovitelné zdroje energie a využití pasivního solárního zisku. Na druhou stranu, limity mohou zahrnovat vyšší počáteční investiční náklady, potřebu odborné instalace a údržby, technologickou složitost a možné omezení vzhledem k existujícím stavebním normám a předpisům. Také může být obtížné integrovat některé inovativní technologie do starších budov.“
Do roku 2050 budou muset všechny budovy v EU dosáhnout úrovně budov s nulovými emisemi. Tato cesta dekarbonizace sektoru budov povede zejména přes kvalitní návrhy budov/renovací využívající materiály a technologie s nízkou uhlíkovou stopou. To znamená kombinaci kvalitního zateplení obálky budovy, dobře těsnícího kvalitního okna a instalace efektivních technologií s využitím obnovitelných zdrojů energie. Pouze správně zabudované materiálové a technologické novinky, jak v novostavbách, tak renovacích vedou k uhlíkové neutralitě budov.
Hlavní výhodou a zároveň limitem bezemisních budov však budou stejné poznatky, které platí i dnes: Nejdražší na stavbě domu je zbytečně obestavěný kubík a nejlevnější energie do budoucna je ta, kterou stavebník nebude potřebovat. Za tímto účelem Centrum pasivního domu rozvinulo deset kroků takzvaného „Desatera“. Využije-li architekt či projektant alespoň 6 bodů z desatera, splní požadavky na nZEB II. První čtyři body jsou víceméně beznákladové a zodpovídá za ně nejčastěji architekt. Rozhodne-li se je nevyužít, bude muset investor důsledně optimalizovat zbývajících 6 bodů. Využití 9-10 bodů desatera jej dovede k výstavbě pasivního domu. A neboť můžeme zjednodušeně chápat bezemisní budovy jako pasivní domy s fotovoltaickou elektrárnou, při splnění všech 10 bodů docílíme i tohoto standardu.
remspace/Centrum pasivního domu
