Sekce o dostupném bydlení hovoří o proměňující se stabilitě domova – od vlastnictví přes nájemní bydlení po digitální nomády, kteří stabilní domov nemají. Češi jsou v otázce bydlení konzervativní – neradi se stěhují jak za prací, tak celkově. Nájemní situace je však odlišná ve všech městech – v některých hlavních městech Evropy je možné jednoduše zakořenit, mít rodinu i zestárnout, a to všechno v nájemním bydlení. Mezi tato města můžeme počítat například Vídeň, Kodaň nebo Amsterdam. V chudších zemích, jako Česko, kde se upřednostňuje vlastnictví nemovitostí, mohou obyvatele uklidnit rychle se zvedající příjmy. Naneštěstí s nimi ceny bydlení drží krok, a na naše západní bohatší sousedy ještě nemáme.
Vysoké nájmy jsou nejen v Praze dost skloňovaným pojmem. Nicméně s klesající dostupností vlastnického bydlení a faktem, že je potřeba více než 12 hrubých ročních platů na koupi vlastního bytu, nic jiného nezbývá. Jako jediná zažívá podobnou krizi Barcelona, kde však významný rozdíl spočívá v procentu lidí, kteří žijí bez domova – 2,3 % v Barceloně ve srovnání s 8,6 % v Praze. Tento rozdíl poukazuje na funkční systém prevence ztráty bydlení v Barceloně. Praha v tomto srovnání vychází velmi nepříznivě, na druhou stranu zkoumá problém bytové nouze podrobněji než ostatní postkomunistická města.
V Praze využíváme individuální i hromadnou dopravu. Na rozdíl od západu, kde trend využívání automobilů k dopravě ustupuje, města postkomunistických zemí stále významně využívají automobily, což vede k negativním dopadům na životní prostředí. Hlavní města rovinatého terénu, jako například Kodaň, Stockholm či Amsterdam, se vyznačují mnohonásobně vyšším podílem cyklistů, menším počtem registrovaných vozidel na obyvatele a výrazně vyšším podílem elektro a hybridních vozidel. Veřejná doprava v Praze disponuje poměrně nízkým jízdným, rozsáhlou sítí spojů a dostupným metrem – to vše motivuje její obyvatele k pravidelnému využívání hromadné dopravy.
Průměrná mzda v Praze je nejvyšší z hlediska regionů, avšak výrazně zaostává za evropským průměrem. Z hlediska práce nabízí Praha sytý pracovní trh, také v porovnání s ostatními městy má nejnižší míru dlouhodobé nezaměstnanosti. To se také odráží mezi obyvateli, z nichž 79 % souhlasí, že bylo v Praze v roce 2023 snadné najít práci. Tento údaj představuje nejvyšší podíl mezi 83 zkoumanými evropskými městy.
V sekci vzdělání Praha navazuje na dlouhou tradici univerzitního města, její vysokoškolské instituce musí držet krok s ostatními srovnatelnými evropskými univerzitami. Vysoká koncentrace univerzitních studentů je dobrým předpokladem pro ekonomický, inovační, kreativní a kulturní potenciál města. Počet univerzitních studentů na 1 000 obyvatel v Praze v období 2013 až 2021 patřil mezi nejvyšší ve vybraných městech, nicméně došlo k poklesu. Podobné situace jsou pozorovány ve Varšavě a Vídni. Naopak některá města s nižšími hodnotami, jako je Milán, Barcelona nebo Amsterdam, ukazují během stejného období mírný nárůst. Celkově se rozdíly mezi pozorovanými městy zmenšují.
Od roku 2013 do roku 2022 byl ve sledovaných městech zaznamenán pokles průměrné pracovní doby. Obyvatelé Prahy spolu s těmi ve Vídni zažili nejvýraznější úlevu, až o 1,5 hodiny. Nicméně čas strávený prací v české metropoli zůstává relativně vysoký, překračuje průměr o téměř dvě hodiny. Přívětivé město musí svým obyvatelům a návštěvníkům nabídnout dostatek kvalitních neplacených veřejných prostor. Vyšší koncentrace návštěvníků lze logicky očekávat na přírodních a kulturních památkách. Přestože je Praha relativně řídce osídlena s významným množstvím nezastavěných ploch, nepatří mezi města s výraznými zelenými prostory. Tyto oblasti často slouží zemědělství (obdělávaná půda) a nerovnoměrné rozložení uvnitř města je problematické. Počet stromů je také neuspokojivý; proto se Praha rozhodla do roku 2030 vysadit 1 000 000 stromů.
Zdroj úvodní fotografie: www.iprpraha.cz
remspace
