Insolvence a šikanózní návrhy jsou v českém legislativním prostředí stále poměrně značně frekventované téma. Nedávno se jím zabýval i Nejvyšší soud České republiky - případ projednaný pod spisovou značkou 8 Tdo 1352/2014 se týkal návrhu na zahájení insolvenčního řízení, jehož účelem nebylo řešení úpadkové situace dlužníka, ale snaha o nezákonné obohacení navrhovatele.
Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že navrhovatel podal insolvenční návrh, přestože si byl plně vědom, že jím uplatněná pohledávka za „dlužníkem“ je neoprávněná a dlužník se nenachází v úpadku. Navrhovatel si tak byl vědom negativních důsledků insolvenčního řízení (zejména poškození dobrého jména údajného dlužníka, případně znemožnění jeho účasti jako uchazeče v řízení o veřejnou zakázku) a tím se snažil přimět dlužníka k zaplacení neoprávněných peněžních nároků a ke zpětvzetí dříve podané žaloby.
Navrhovatel byl uznán vinným přečinem pomluvy, neboť o jiném sdělil nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů. A současně byl uznán vinným přečinem vydírání, neboť jednání navrhovatele sloužilo nikoliv k řešení úpadku, ale k donucení jiné osoby, která není v úpadku, aby něco konala, opominula nebo trpěla.
S ohledem na výše uvedené lze předpokládat, že riziko trestněprávního postihu za šikanózní insolvenční návrh bude mít do budoucna nezanedbatelnou ochrannou funkci. Současná pořádková pokuta do výše 50.000,– Kč ve smyslu ustanovení § 128a insolvenčního zákona nebo náhrada škody v případném občanskoprávním řízení se totiž ukázaly jako nepříliš účinné. Riziko trestněprávního postihu konkrétních fyzických osob by však svoji ochrannou funkci naplnit mohlo.
Autor působí jako advokát v AK bnt attorneys-at-law.
