Na jednu stranu je tady jasný společenský požadavek jak na ochranu planety, tak na zajištění energetické nezávislosti. U ESG jsou tyto imperativy navíc spojeny s požadavkem posílení společenské odpovědnosti korporací a mravnosti v podnikání. To vše je určitě záslužné a ve své podstatě správné. Jenže na druhou stranu průmysl, a ten stavební nevyjímaje, dostal výše zmíněnými krizemi dost zabrat z pohledu enormně rostoucích nákladů i nedostatku zdrojů, a to jak těch materiálních, tak lidských. Přitom ovšem prosazování Green Deal-u a ESG v době enormní drahoty přináší další koktejl požadavků, který stavby nepochybně zdraží ještě více. Nejde však pouze o ty stavby, které se s ESG úspěšně poperou a splní jeho požadavky, ale i o ty ostatní, kterým se na základě současných úvah bankovního sektoru zdraží financování přes vyšší úrokovou sazbu. Podtrženo a sečteno: buďto bude výstavba zatížena dalšími, a podotýkám nemalými, náklady na požadovanou kvalitu stavby, nebo se bude muset vyrovnat s dražším financováním. Výsledný produkt, tj. byt, kancelář, obchod či budova filharmonie, tedy bude tak jako tak dražší. Až potud bychom se vlastně nemuseli divit. Chceme lepší a udržitelnější svět, a to nás prostě něco bude stát. Jenže tady je ten příslovečný zakopaný pes. Dnes – v době narušených dodavatelských řetězců a extrémních cen energií – zaplatíme jako společnost za to, že v budoucnu budou budovy méně spotřebovávat, několikanásobnou cenu. Přitom jde v podstatě jen o přesun energie. To budoucí, co nechceme spotřebovávat, přesuneme do spotřeby dnes, tedy do času produkce budovy. Jenže v současnosti nás všechny stojí tenhle přesun mnohonásobně více než v dobách, kdy trhy, a to i ty energetické, dobře fungují. Nu a v čase nedostupnosti bydlení a neustále rostoucích cen nájmu komerčních budov v důsledku rostoucích nákladů výstavby, je otázkou, jak moc společnost ustojí fakt, že má hluboko do kapsy a ještě si zdražuje život, a to proto, aby za x let bylo zeleněji.
Osobně očekávám, že tlak na realizaci Green Deal-u bude muset na chvíli polevit, než všechny současné krize odezní. V případě systému ESG předpokládám, že zcela správně tady zůstane tlak na „vyšší“ korporativní morálku, ale dočasně poleví úsilí o dosažení toho, co se skrývá pod písmenem E, tedy ekologické požadavky. Bylo by to nepochybně racionální, ovšem uvidíme, o co si nakonec společnost takzvaně zavolá.
Autor je ředitelem rozvoje ve skupině Passerinvest.
Eduard Forejt
