Zásadní propad způsobený koronavirovou pandemií dopadl na zdánlivě zlatý důl – krátkodobé pronájmy bytů v Praze. Počet bytů a domů nabízených k tomuto typu ubytování loni v českém hlavním městě klesl v porovnání s dobou před nástupem koronaviru o více než polovinu, na 6 972 ubytovacích jednotek. Vyplývá to z aktuální analýzy zpracované IPR-em, podle níž navíc většina takto nabízených bytů zůstává dlouhodobě prázdná.
Potvrzuje se tak to, na co upozorňuji už hodně dlouho. Solidní dlouhodobý nájemník se v konečném důsledku vyplatí více, než nejistý a jen po jedné či pár nocích se střídající turista. Negativa spojená s častým střídáním hostů často převáží i vyšší výdělek. Tento vyšší výnos je navíc závislý na normálním fungování cestovního ruchu, což, jak se už třetím rokem ukazuje, není nic, na co by se dalo spolehnout.
Nezaručený výnos
Krátkodobé ubytování láká majitele nemovitostí hlavně na možnost získat vyšší jednorázový příjem. Pokud přepočítáme nájemné na jednu noc, tak turista zaplatí mnohem více než nájemce obývající byt dlouhodobě. Mnoho vlastníků nemovitostí ale už nevidí druhou stranu věci. Aby opravdu dosáhli vyššího příjmu, museli by mít byt pronajatý po většinu měsíce. Ve skutečnosti ale budou i v běžné sezóně rádi, když se jim podaří dosáhnout padesátiprocentní obsazenosti. Pak samozřejmě výnos z krátkodobého pronájmu výrazně klesá.
Problémem je také časté střídání hostů. Majitel totiž musí zajistit předání byt včetně klíčů a po skončení pobytu také vše od hostů převzít zpátky. Poté je potřeba byt uklidit a připravit pro další návštěvu. To je samozřejmě časově dost náročné. Řešením může být najmout si na tyto služby specializovanou firmu, kterých se na trhu v posledních letech objevilo už více. Jenže ty to zadarmo neudělají, naopak nechají si za to pořádně zaplatit. Tím se ale majitel pronajímaného bytu připravuje o podstatnou část zisku.
Sousedské potíže
Jde také o to, že se tímto typem podnikání majitel pronajímaného bytu často nadobro rozkmotří s obyvateli celého domu. Těm totiž časté střídání sousedů zpravidla velmi vadí. Nejde jen o to, že hlavně mladší návštěvníci bývají hluční a jen neradi respektují noční klid. Obavy vzbuzuje už jen to, že do společných prostor vstupuje obrovské množství lidí, které nedokáže nikdo kontrolovat. Člověk, který v domě stráví maximálně pár nocí, také nemá takovou potřebu starat se o společné části domu. Nejen proto se už objevila první společenství vlastníků, která krátkodobé pronájmy ve svých stanovách zcela zakázala.
Argumenty místo zákazů
Restrikce navíc mohou přijít i z centrální úrovně. Hlavní město Praha i stát už delší dobu deklarují, že přijmou pravidla, která by možnost poskytovat krátkodobé pronajímání nemovitostí omezila. Nemyslím si, že je to správné. Stát ani samospráva by neměla zasahovat do toho, jakým způsobem vlastník se svým majetkem nakládá. Zvažované zákazy (např. kolik dnů v roce může vlastník byt krátkodobě pronajímat), jsou návratem k socialistickému diktátu a vracejí naši zemi o desetiletí zpátky. Mnohem účinnější by bylo, kdyby představitelé města a státu mnohem více poukazovali na nevýhody krátkodobých pronájmů a zaměřili se na vyzdvihování přínosů dlouhodobých nájemců. Současná krize jim v přesvědčování, že solidní dlouhodobý nájemce je výhodnější, výrazně pomohla.
Majitelé bytů by si proto měli hodně dobře spočítat a zvážit, zda se jim krátkodobé pronajímání opravdu vyplatí. Po skončení koronavirové krize a návratu k běžnému cestování by jim totiž vidina rychlého výdělku mohla zaslepit oči. Ale jak už to u všech podobných líbivých pozlátek bývá, lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.
Autor je generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Ekospol.
Evžen Korec
