Na pražském kancelářském trhu se s představením čísel za druhé čtvrtletí tohoto roku rozhořela diskuse na téma, jak se bude vyvíjet dál. Osobně stále musím přiživovat myšlenku, že pokud se svět znovu nezastaví – a to osobně nepředpokládám, neboť už si „svět“ umí to „štronzo“ dobře spočítat na rozdíl od jarní zkušenosti -, budeme svědky opatrného návratu k normálu, byť asi novému.
Rostoucí pražská neobsazenost kancelářských prostor na úrovni 6,1 % nikoho nepřekvapila, navíc ve světle faktu, že je to stále hodnota pracující v neprospěch nájemců. Mohlo by se zdát, že čtvrt milionu volných metrů je hodně. Nesmíme však zapomenout, že to nejsou metry v několika málo budovách, ale mnohdy velmi fragmentovaná nabídka, česky řešeno „zbytky“.
Nově měřená nabídka prostor k podnájmu dosahující zhruba 1 % celkového trhu též přestavuje jen staronovou nabídku, nicméně dnes počítanou. Ti z nás, kdo ale podnájmy realizovali, ví, že pod - pronájem je nepoměrně těžší disciplínou než samotný nájem.
Já v reakci trhu vidím jistou analogii se situací v roce 2008, byť fundament současné krize je úplně jiný. Nicméně i tentokrát nájemci čekají a odkládají rozhodnutí, i tentokráte přemýšlejí o home office jako o spásném řešení. I tentokrát výstavba zamrzla a posouvá se zahájení staveb, i tentokrát padá poptávka a budoucí nabídka. To vše je ale podle mého názoru jen dočasné, stejně jako tomu bylo v roce 2008. Zejména v korporátních aparátech se totiž můžete na krizi vymlouvat jen chvilku; pak se bude opět očekávat růst a s ním půjde ruku v ruce i růst poptávky. Jedno je ale tentokrát jiné - ceny stavebních prací jsou tak našponované, že je mnohdy výhodnější nestavět než snižovat nájem. K tomu je dnes prostor opravdu hodně tenký.
Prozatím se tedy žádné drama nekoná, nicméně uvidíme …
Autor je ředitelem rozvoje v developerské společnosti Passerinvest Group.
Eduard Forejt
