Garáže slouží především jako bezpečné místo pro zaparkování vozu, čím dál častěji se v nich ale skladují i kola, lyže a řada dalších věcí, které by v domě či bytě zbytečně zabíraly místo. Garáže ale mají i další roli – historek o dnes slavných muzikantech a světoznámých společnostech, které spatřily světlo světa právě v garážích, je bezpočet. Málokdo ovšem ví, kdy a proč se tato část domu stala jeho nepostradatelnou součástí.
Jaká je historie garáží a jak daleko sahá? Datuje se asi stopadesát let zpět, přičemž jejich přímým předchůdcem byla stodola či stáj. Už před nástupem automobilové dopravy totiž lidé potřebovali někde bezpečně schovat kočáry a povozy. Ty byly často otevřené, dřevěné, a tudíž náchylnější k poškození za deště či mrazu. Zlom nastal až s příchodem prvních automobilů. Majitelé těchto motorizovaných kočárů totiž museli řešit problém: že totiž jejich vozy, které byly ve své době považovány za luxusní a které zprvu nacházely přístřešek ve stájích, páchnou chlévem. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se proto stále častěji začaly objevovat stavby určené pouze pro uschování aut.
Zpočátku bez jména
Garážím se začalo dařit stejně jako automobilům zejména ve Spojených státech amerických, byť ještě začátkem 20. století se jim ještě stále neříkalo garáž. Tento název odvozený z francouzského garer (v překladu chránit či poskytnout přístřešek) se zažil a zlidověl až postupem dalších let. Svým způsobem zlomová byla pro garáže 20. léta minulého století. V USA byly totiž přijaty zákony, díky kterým došlo k výrazné modernizaci silnic a dálnic. Následně výrazně vzrostl počet aut a s tím i garáží.
Zpočátku bylo hodně garáží veřejných, kde si lidé místo pro své auto pronajímali. V pozdějších letech se však majitelé automobilů čím dál častěji uchylovali k výstavbě samostatné garáže na vlastním pozemku poblíž svého obydlí. „Garáže nebyly vyloženě součástí domu, uživatelé se je proto snažili alespoň sladit do stejných barev. Pevnou součástí domu se začaly stávat zejména v USA na přelomu 40. a 50. let, v Česku o tomto trendu můžeme hovořit až od porevolučních let," říká Jan Malysz ze společnosti Lomax, která je specializovaná na výrobu garážových vrat.
Důležitá byla i velikost těchto částí domů, jež se odvíjela od rozměrů vozů. Ty bývaly zprvu větší, ale pak se zmenšovaly a souběžně s tím se logicky měnila i plocha garáží. S pořizováním více automobilů do jedné rodiny se však vývoj stočil opačným směrem. Dnes se tak podle J. Malysze doporučují rozměry 3 x 6 metrů pro jedno auto. Kromě parkování vozů či motocyklů přitom tento prostor v současnosti slouží i k jiným účelům. V českém prostředí nejčastěji jako dílna či jako sklad jízdních kol či lyží. Objevují se však i případy, kdy je garáž využívána jako místnost navíc, například ke sledování televize.
Úspěchu elektrického ovládání se vynálezce nedožil
Obzvláště rychlým vývojem a řadou inovací prošla také garážová vrata. Ta byla původně stavěna stejně jako vrata od stodol. Dvoukřídlé dveře se otevíraly do stran a obvykle byly zhotoveny ze dřeva. Kvůli nepraktičnosti tohoto řešení, které vyžadovalo dostatek prostoru v okolí garáže, se postupně přešlo k používání výklopné varianty. „Svého času byla populární plechová výklopná vrata, která si můžeme pamatovat i u nás. Na řadě starých garáží je ještě dnes uvidíme, zájem o ně už ale prakticky není, takže se téměř nevyrábí,“ upozorňuje J. Malysz.
Ve Spojených státech ve dvacátých letech XX. století experimentovali i s rozdělením vrat do sekcí a zasouváním přes roh do jedné ze stran budovy. Největší ohlas měl ovšem vynález C. G. Johnsona z roku 1921. Přišel totiž se zasouváním vrat nad hlavu. Využil tak nejen prostor pod stropem, ale poskytl tím i dokonalé řešení zejména majitelům malých garáží s nízkým stropem. „Jednalo se typově o velmi podobné řešení současnému sekčnímu typu vrat, který se v Česku v současnosti těší největší oblibě. Alternativou k němu je i posuvná varianta, u které vrata zajíždí do boku garáže,“ dodává Jan Malysz.
Netradiční materiály i chytrá řešení
Postupných změn se dočkaly i využívané materiály. Dřevo postupně nahradil plech, motiv dřeva však nevymizel. Začal se totiž lisovat právě do plechu. „Když jsme s tím před dvaceti lety jako první v Česku přicházeli, zbytek trhu to považoval za nesmysl. Uživatelé byli do té doby zvyklí na tři základní barvy – bílou, modrou a černou. Díky imitaci dřeva si však mohli sladit vzhled garáže s rámy oken, nakonec to znamenalo trend trvající zhruba patnáct let,“ vzpomíná obchodní ředitel společnosti Lomax. V současnosti jsou podle něj v kurzu zejména odstíny šedé a antracitové.
Postupným vývojem prošlo také ovládání garáží. V dnešní době již standardně dostane každý uživatel k vratům i dálkový ovladač. Vůbec první elektrický ovladač přitom spatřil světlo světa už v roce 1926. Na svědomí ho měl již jednou zmíněný Američan C. G. Johnson, rozmachu se tato inovace dočkala až v 70. letech. „Bylo to zejména v zámoří, Česko mělo v tomto ohledu zhruba dvacet let zpoždění. V současnosti je však možné dálkové ovládání posunout ještě dál, a to připojením garážových vrat k systému takzvané chytré domácnosti,“ uzavírá J. Malysz.
SF/pb
