Do České republiky postupně přichází evropský trend decentralizace energetiky. Potvrzuje to i vývoj evropské legislativy, konkrétně takzvaný zimní energetický balíček, který má za cíl narovnat postavení aktivních zákazníků tak, aby mohli sami přispívat k výrobě energie i její distribuci.
Jednou z možností, jak dosáhnout decentralizace energetiky, je založit energetické společenství či komunitu. Jejich podoba může být velmi rozmanitá – vznikat mohou na úrovni bytových domů, sousedských čtvrtí, panelových sídlišť i celých měst a obcí. Věnují se také řadě různých činností na energetickém trhu – od výroby elektřiny přes její skladování až po poskytování flexibility sítě.
Současná legislativa a provozní modely
Zimní energetický balíček, konkrétně směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, mají být v českém prostředí transponovány do nového energetického zákona, který má upravovat i podobu energetických komunit, a do zákona o podporovaných zdrojích energie. Prozatím jsou známy pouze jejich věcné záměry.
I v rámci aktuálně platné legislativy se však nabízí několik provozních modelů pro kombinaci zdroje energie a její spotřeby. Jejich základem je technické – hardwarové řešení. K regionální distribuční soustavě je připojeno odběrné místo, které fakticky využívá více koncových odběratelů. Konkrétně mohou
- využívat dodávek přímým vedením (menší projekty, např. bytové domy, řadové rodinné domy)
- založit lokální distribuční soustavu (u větších projektů)
Pro vznik komunity, která by se neomezovala na jedno odběrné místo, by se některý z jejích členů musel stát obchodníkem s elektřinou a pořídit si licenci na obchod. Správní poplatek za licenci je 100 000 Kč, což se v současnosti jeví jako překážka pro mnohé zájemce.
Lokální distribuční soustava (LDS)
Prostřednictvím LDS se vícero koncových odběratelů – například domácností nebo podnikatelů - připojí k nadřazené regionální distribuční soustavě přes jeden připojovací bod/ odběrné místo. Typicky vznikají tyto soustavy v komerčních a obytných zónách, obchodních centrech nebo průmyslových areálech. Především ve větších městech najdou využití při pokrytí jednotlivých domácností či vzájemném propojení různých areálů.
Využitím LDS se zabývá i evropská legislativa, z níž vyplývá, že záleží na členských státech, zda je umožní energetickým společenstvím provozovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém věcném návrhu energetického zákona jasně říká, že této možnosti využije. To je dobrá zpráva, protože možnost zřízení vlastní distribuční soustavy na úrovni několika bytových domů, sídliště nebo i celé obce může pro energetické společenství znamenat významné úspory na cenách energie. Pro provoz lokální distribuční soustavy je nutná licence na distribuci elektřiny od Energetického regulačního úřadu. V případě splnění formálních požadavků vzniká žadateli nárok na její udělení. Správní poplatek je 1 000 Kč do přenosové kapacity 1 MW včetně a 10 000 Kč s přenosovou kapacitou nad 1 MW.
Dodávky přímým vedením
Nejčastěji využívaným příkladem dodávek přímým vedením je využití domácnostmi v jednom bytovém domě k odběru energie z fotovoltaické elektrárny (FVE) na střeše domu.
Oprávnění používat přímé vedení spadá pod práva výrobce energie. Vlastník FVE musí získat licenci na výrobu elektřiny a zaplatit správní poplatek 1 000 Kč do instalovaného výkonu 1 MW včetně a 10 000 Kč s instalovaným výkonem nad 1 MW. Vlastník FVE nebo její provozovatel nemusí mít ani licenci na obchod ani na distribuci elektřiny.
Vlastník nebo provozovatel elektrárny a sdruženého odběrného místa, ze kterého dodává elektřinu dalším koncovým odběratelům, je sám ve vztahu k obchodníkovi a provozovateli distribuční soustavy zákazníkem. Elektřinu, kterou odebere z distribuční soustavy a která bude spotřebována za odběrným místem, smí koncovým odběratelům bez jakékoli přirážky rozúčtovat. Za elektřinu vyrobenou ve vlastním zdroji je oprávněn sjednat cenu do výše tržní ceny. Není oprávněn účtovat jakékoli poplatky za zajištění dodávek elektřiny od sdruženého odběrného místa jednotlivým odběratelům.
Praxe: solární panely v Litoměřicích
Konkrétně jde o využití solárních panelů na jednom bytovém a jednom azylovém domě. V obou případech bylo potřeba správně nastavit ekonomický model provozu FVE , které měly domy následně zásobovat elektřinou. V případě bytového domu se navíc zvažovalo, jaký typ právnické osoby bude FVE vlastnit – proto bylo nutné připravit ekonomický model i provozní smlouvy ve dvou variantách (pro sdružení vlastníků jednotek a pro případ, kdyby FVE vlastnil a provozoval třetí subjekt; zvažovaly se i alternativy zapojení města do projektu).
Bylo nutné připravit vzorové smlouvy o dodávkách elektřiny jednotlivým odběratelům, navržení způsobu rozúčtování elektřiny dodané z FVE, posouzení vhodnosti několika odběrných míst nebo sdruženého odběrného místa v bytovém domě a dále posouzení možností nakládání s přebytky elektřiny vyrobené v FVE.
Autorka pracuje jako advokátka v AK Frank Bold Advokáti.
Anna Francová
