U zrodu Stavebního fóra byla také idea či záměr zlepšit pozici a prestiž mé mateřské profese – říká Michal Šourek, hlava ateliéru MS architekti. A také zakladatel Stavebního fóra, které letos slaví už dvacet let své existence.
Když jste před dvaceti lety zakládal Stavební fórum, nepochybně byl jedním z vašich motivů tehdejší stav našeho realitního trhu. Jaký vlastně byl?
Myslím si, že jsem nebyl v té době jediný, kdo ho vnímal jako takový hodně ušmudlaný. Realitní obchody tehdy měly pachuť jakési šmeliny. A v této situaci se našlo pár lidí, kteří to chtěli změnit a na trh vnést více transparentnosti – na základě přesvědčení, že transparentnější trh bude lépe fungovat. Založení Stavebního fóra bylo součástí těchto širších či obecnějších snah, jejich jedním pramínkem. Dalším byl třeba vznik Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí, kterou jsem v podstatě ve stejné době zakládal s několika dalšími lidmi z oboru – smysl této instituce je patrný už z jejího názvu.
Vy jste začal podnikat ještě v dobách socialismu, pak jste řídil ateliér, ještě později dokonce malý holding, máte za sebou i několik developerských projektů, dnes jste i vysokoškolský pedagog, ale často říkáte, že jste hlavně architekt. Ale o architektuře jste se ještě nezmínil – žádné spojení se Stavebním fórem?
Samozřejmě, že tu je. Přestože jsem se během svého profesního života motal leckde, tak jsem vždy byl a jsem především architekt. A v těch letech – jsme na přelomu tisíciletí – situace tomuto povolání moc nesvědčila. Takže celkem pochopitelně byla u zrodu Stavebního fóra i idea či záměr zlepšit pozici a prestiž mé mateřské profese.
Jaká to tehdy byla pozice?
Hodnotu nemovitosti určují tři věci: lokalita, lokalita, lokalita! Tato floskule, ta byla v těch dobách mantrou celého realitního trhu - ostatně tímhle heslem někteří lidé mávají ještě dnes. Takže vklad architektů do hodnoty nemovitosti byl považován za víceméně nulový. Podle toho také s námi zákazníci v těch dobách jednali: Nakreslí mi to každej, mne zajímají jen ta razítka! To jsme přímo takto doslovně a v různých dalších podobách od nich slýchali. To je nejen otřesný, ale vysloveně škodlivý přístup. Nemovitosti jsou přece součástí toho, čemu se říká vystavěné prostředí - a to je to, v čem žijeme. Nejde tedy jen o architekturu, kterou si ostatně ještě mnoho lidí představuje jako pouhé dekorování staveb, ale o hodně víc. Naštěstí se to mění. Vývoj ve světě – a potvrzuje to i činnost Stavebního fóra – klade na kvalitu vystavěného prostředí, a tedy i na význam kvalitní architektury, mnohem větší důraz než dříve.
Všude, kde jste se, jak říkáte, motal, snad s výjimkou vašeho působení na ČVUT, muselo jít o peníze. Stavební fórum ale není podnikatelský projekt, zjevně nejde o generátor zisku, ale je to platforma edukativní, respektive osvětová. Je to tak?
Ano. Ale pokud SF vnímáte jako nějaký protiklad mého podnikání či profese architekta, tak to je omyl. Drtivá většina architektů jsou prostě řemeslníci, to je podstata této profese. Takže SF zase tak zásadní změnu mého ekonomického paradigmatu nepředstavuje.
SF vzniklo v roce 2001, první konferenci uspořádalo na jaře roku 2002. Jaká byla ta premiéra?
Myslím, že velmi dobrá. Pravda, hlavní téma – hotely a cestovní ruch – zvláště dnes nepůsobí příliš přitažlivě, ale tehdy v tomto ohledu byla situace diametrálně odlišná. Konference trvala tři dny, její součástí byly i dva společenské večery, jeden v InterContinentalu, druhý v domě U Zvonu. To bylo také důsledkem toho, že jsme tehdy neměli žádnou konkurenci. Ta konference představovala jeden z prvních, ne-li první počin takového druhu u nás, cílová obec byla proto nekonečně široká. A totéž platilo i pro partnery.
SF - to jsou na jedné straně konferenční aktivity, na druhé internetový časopis. Je to poněkud netypické, takže je na místě se ptát po důvodu?
Upřímně? Byla to naivita a nepřipravenost! Jsou podnikatelé, kteří nejdříve sbírají zkušenosti v zahraničí, kde sledují, jak co funguje, a pak to přenesou domů, do Česka. Naproti tomu SF vzniklo bez nějakého velkého promýšlení, natož pak zkušeností. Já sám už ani nevím, zda konferenční činnost předcházela té mediální, nebo naopak, či to hned fungovalo paralelně. A funguje to dodnes.
Od roku 2001 uplynula spousta času. Stavební fórum uspořádalo stovky konferencí a seminářů, stovky lidí na nich přednášelo, návštěvníci se počítají v tisících, partneři v desítkách, e-zin SF má za sebou tisíce denních vydání. To je velká suma události, kontaktů a hlavně zkušeností a rozsáhlého know-how. Jak to všechno SF využije v příštích letech?
Je to trochu paradoxní, ale SF je dnes v situaci, kdy se velké části svých zkušeností a vybudovaného know-how potřebuje zbavit. Ocitli jsme se totiž v jiném světě – ony tady náznaky a trendy byly samozřejmě už léta, ale pandemie vše akcelerovala. Zejména co se týká komunikace – a SF je komunikační platforma – jsme v úplně jiné, nové situaci. Nejsme na ni moc připraveni, ale musíme se s ní vypořádat. Za těch dvacet let, co SF existuje, se nemovitosti či realitní trh stal respektovanou součástí ekonomiky – a vystavěného prostředí, což je nyní vysoce frekventovaný fenomén srovnatelný s takovými, jako jsou klimatické změny, energetické úspory či udržitelný rozvoj. A to je provázeno změnami v ekonomice fungování realitního trhu.
?????
Během času se od té šmeliny změnil na seriózní obchodování s produkty – to stále trvá, ale zájem investorů se od samotných nemovitostí postupně přesouvá k investicím technologickým. Lockdown mimo jiné vyústil v řádově větší potřebu prodávat reality distančně, tedy na dálku nabízet něco, co má fyzickou podstatu. Potřeba virtuálního, bezkontaktního prodeje pochopitelně přinesla další, účelový rozvoj komunikačních technologií. A já říkám a doufám, že nyní snad nastane doba, kdy se začne investovat také do nástrojů a technologií pro architektské řemeslo.
Z toho skoro vyplývá, že projekt Stavebního fóra splnil svůj účel – tedy zvýšil prestiž architektury a architektů?!
V teorii to tak je. Na úrovni majitelů a generálních ředitelů už nejsme obstaravatelé razítek, ale tvůrci a dodavatelé funkčních pěkných budov a kvalitního, životu příjemného veřejného prostoru. O patro níž to ale stále není nijak valné. Management projektů ještě stále nepochopil, že architekt staviteli vydělává peníze. Ještě i v dnešní stavební praxi je architekt tím, kdo peníze – zbytečně – utrácí.
Petr Bým
