Tomáš Kadeřábek, Asociace developerů
Toto je politická realita a vy ji musíte přijmout! – slova ministrů Ivana Bartoše a Martina Kupky při jednání o textu novely nového stavebního zákona zcela jasně vymezila hřiště, na kterém se celá diskuse následně odehrála. Nová vládní garnitura, možná k překvapení části odborné veřejnosti, dodržela svůj vlastní předvolební slib a skutečně hodila do koše roky připravovaný nový stavební zákon, který byl parlamentem schválen v nastupující předvolební kampani v létě 2021. Zaštiťujíce se hrdinským činem o „zrušení navrženého superúřadu“ koalice rozhodla, že zájem na „zachování sítě stavebních úřadů v nezměněné podobě“ je tím veřejným blahem, který se koalice rozhodla upřednostnit před funkční státní správou a přiblížením se civilizovanému světu. Že se jedná o zakonzervování nefunkční, zbytnělé a archaické správy zemí českých mající svůj počátek kdesi ve středověku jaksi zapadlo ve víru diskuse. Skutečně, bylo to právě toto politické zadání, které určilo text zákona, kterým se budeme nadále řídit. Zákona, který sice v některých bodech (apelační princip, plánovací smlouvy, jednotné rozhodnutí) přejal návrhy vzniklé při rekodifikaci, ale skutečnou reformou zoufale nefunkční veřejné správy není. Za pozornost stojí, že při jednáních byly odmítnuty jakékoli návrhy na úpravu sítě stavebních úřadů (ORP + detašovaná pracoviště), současná síť byla vyhlášena za nedotknutelnou. A této nedotknutelnosti padla za oběť věc z pohledu stavebníka nejcennější – integrace a zjednodušení procesu. Prostě, můžeme zachovat 694 stavebních úřadů, což je největší počet úřadů v přepočtu na obyvatele na světě, ale nebudeme mít autonomního stavebního úředníka s autoritou, jak je obvyklé v anglosaském světě. I nadále budeme na místě stavebního úřadu mít alibistickou podatelnu, přeposílající vyjádření jednotlivých dotčených orgánů státní správy. A samozřejmě, ani v této novele se byrokratická mašinérie neubránila zavádění dalších správních procesů (Jednotné enviromentální stanovisko) prodlužujících rozhodovací proces v územním rozvoji. Zkráceně řečeno úředníci drtivým způsobem vyhráli nad stavebníky. Slib jednoho razítka, jednoho úřadu, jednoho povolení do roka zůstal nesplněným slibem. Nový zákon je nevýznamná novela lehce vylepšující současný stav. K doplnění je nutno dodat, že je možné, že boj proti „superúřadu“ byl jedním z předvolebních slibů, který koalici pomohl vyhrát volby. Život je někdy zcela nevyzpytatelný.
Marcela Fialková, UDI Group
Za pozitivní považuji fakt, že nová garnitura v zákoně prosazeném minulou vládou ponechala řadu moderních opatření, která jistě k určitému zjednodušení stavebního řízení povedou. Jde o principy, jako je apelace, kdy nadřízený orgán ve věci rovnou rozhodne a nevrací ho podřízenému úřadu, nebo fikce souhlasu, kdy se za souhlas považuje i to, kdy se některé instituce ve lhůtě prostě nevyjádří. Lhůty samy o sobě ke zrychlení nepovedou. Již nyní totiž zákon v řadě případů lhůty obsahuje – a úřady je nedodržují. Není proto důvod si myslet, že se tak stane s novým zákonem. Jejich dodržování ze strany státních úřadů totiž stejně jako nyní nebude vymahatelné. V novele také nebylo stanoveno žádné opatření proti nečinnosti úřadu, což dnes úřady velmi často zneužívají pro nekonečné natahování řízení. Často diskutované plánovací smlouvy zůstaly opět na půli cesty. Stanovují se zde povinnosti, dokonce vymahatelné pod pokutou, pouze jedné straně, a to stavebníkovi. Obec žádné povinnosti nemá. Nějaké zrychlení přinese digitalizace, uvidíme, jak si budou nově úřady zajišťovat vyjádření dotčených orgánů. To zásadní, co ale zakonzervovalo současný nefunkční stav, je fakt, že sněmovna nakonec bohužel zrušila oddělení soustavy stavebních úřadů od obcí. Ta neměla vznikat na zelené louce, ale ze stávajících úředníků, ve stávajících budovách, jen s novým vedením a především mimo manažerskou kontrolu obcí. Ty totiž dnes velmi často a nezákonně do procesu zasahují, a to řízení protahuje. Obce mají mít svou roli v územním plánu. Tam si mají stanovit, co má v jakém místě obce stát. Dál v samotném povolování staveb, které jsou navrženy v souladu s obcí daným územním plánem, již vyšší postavení mít nemají. Vliv politiků tak podle všeho i nadále bude stavební řízení provázet. Z tohoto pohledu je současná podoba nového stavebního zákona promarněná příležitost.
Miroslav Linhart, DELOITTE
Nový stavební zákon přináší některé pozitivní změny, byť jde většinou o změny z můžeš na musíš či nesmíš. Ale i to může přispět zrychlení stavebního procesu, byť ne asi v takové dynamice, ve kterou všichni doufali. Mám tím na mysli například povinnost nadřízeného úřadu rozhodnout v rámci odvolání. Ten může přímo rozhodnout i dnes, ale praxe byla spíše ve vracení případu zpět k rozhodnutí úřadu nižší instance. Tento otravný ping-pong nyní naštěstí končí. Bohužel v komplexním pohledu jde o promarněnou šanci změnit zásadně přístup k výstavbě v ČR jakožto jedné z hlavních priorit jak z pohledu infrastrukturní, tak bytové výstavby. Připomeňme, že právě stavební sektor se vyznačuje jedním z největších multiplikačních koeficientů a má zásadní význam pro úspěšnou transformaci české ekonomiky. Velmi pozitivní je krok směrem k digitalizaci stavebního procesu. Zde je však otázkou, zda na ni je státní správa připravena, a účinnost zákona tak třeba nebude muset být o nějaký rok odložena.
Eduard Forejt, PASSERINVEST GROUP
Je pravdou, že prvotní impuls k přípravě nového stavebního zákona jednoznačně vyvolal vlnu naděje u všech, kdo se potýkali a potýkají se stavem povolování staveb, jež nelze nazvat jinak, než žalostně překomplikovaný. Postupné seznamování se s realitou limitů politického kompromisu naše nadšení měnil v praktický pohled na výsledek z kategorie „umění možného“. A to se vším respektem. Nahlédnete-li do zákulisí takových dohod, člověk musí svá očekávání zmírnit, byť je škoda, že zrovna tento klíčový zákon nebyl zpracováván pouze technokraticky a vloudilo se nám do něj politické handlování. Touto optikou proto nelze vyhodnotit úpravu NSZ rozhodně jako ideál, ale ani jako 100% propadák. Jednoduše řečeno: výsledek odráží aktuální stav možného. Přináší mnohá zlepšení v podobě příslibu jednoduššího procesu získání povolení, super úřadu pro důležité státní stavby, stejně jako příslib méně razítkového a věřím jednou digitalizovaného procesu. Stejně tak ovšem přináší značné obavy z přetrvávající systémové podjatosti, nebo novinek, které se mohou, ale nemusí vyjevit jako další blokátory procesu. Za mne zůstává názor na NSZ neměnný, jedná se o zákon, jež vyvolal tolik potřebnou společenskou diskusi a nyní bude čas testování a věřím i zlepšování jeho jednotlivých procesních i systémových parametrů. Stejně jako u jakéhokoli jiného výrobku nevede od prototypu k ideálnímu stroji jednoduchá cesta bez omylů a nezdarů. Důležitá je ale vůle k vítězství. Pokud si ji jako celá společnost zachováme, respektive budeme dál chtít stav výstavby zlepšit, můžeme věřit i v lepší zítřky. Prototyp by tu byl, teď nastane čas vytrvalosti a ochoty nedomnívat se, že je hotovo, prostě to nevzdat a dál pilovat jednotlivosti k dokonalosti. Veškerá ta okolní normotvorba může stroj času staveb značně zrychlit, ale i zpomalit.
Petr Bým
