„Praha je o deset let napřed!“ – také zaznělo na City Fóru ´21. Jak ale ukázal průběh této bratislavské konference, věnované bytové otázce a zejména nájemnímu bydlení, tradičně zdvořilí slovenští hostitelé to trochu přehnali. Obě metropole jsou uprostřed bytové krize. A v jejím řešení jsou Bratislava i Praha shodně teprve na začátku hodně obtížné a komplikované cesty, navíc s nejistým výsledkem.
„Povolovací procesy se nám podařilo urychlit“ – konstatoval hned v úvodu - už druhého ročníku - konference, pořádané slovenskou pobočkou Stavebního fóra, bratislavský primátor Matúš Vallo. To o Praze dozajista neplatí, jinak je ale bytová situace v obou městech víceméně totožná.
„Z hlediska výše nájemného je Bratislava třetím nejdražším městem v EU,“ zkonstatovala Lenka Antalová Plavuchová, náměstkyně primátora pro oblast nájemního bydlení. A dodává, že dnes má Bratislava k dispozici jen 900 nájemních bytů. A na rozdíl od Prahy jí v tomto ohledu příliš nepomohla ani dočasná hibernace krátkodobých pronájmů. A i tady průměrných 300 korun za metr a měsíc vypovídá o nájemních poměrech dostatečně výmluvně.
Enormně drahé je ale v obou městech i bydlení vlastnické, proto se také v Bratislavě i v Praze už jistou dobu mluví o bytové krizi. První kroky k jejímu řešení obě města udělala. Už mají potřebné politické dokumenty (v Bratislavě je to Koncepce městské bytové politiky 2020 – 2030) i vlastní odborné instituce – blížencem pražského IPR-u je v roce 2019 vzniklý Metropolitný inštitút Bratislavy. A shodná jsou i některá plánovaná východiska ze současné neradostné situace, především spolupráce se soukromým sektorem a rozvoj nájemního bydlení.
Střízlivé hlasy
Na konferenci byli zastoupeni i slovenští developeři, kteří stejně jako u nás skutečně byty staví a na bytový trh dodávají. Nijak překvapivě vedle vstřícného postoje k „bytovým“ iniciativám bratislavského magistrátu v jejich diskusi zaznělo mnoho otázek i dobře míněných výstrah. Tak třeba Ján Krnáč ze společnosti Cresco s trochou nadsázky zpochybnil tezi o nedostupnosti vlastnického bydlení – klienti přece dnes kupují ještě z „papíru“, hypotéky jsou levné, poptávka je skutečně silná, mluvit o nedostupnosti trochu postrádá logiku (v Praze je situace stejná, dokonce horší: stále dražší byty se prodávají stále rychlejším tempem).
Marián Hlavačka, šéf firmy Corwin, zase trochu zpochybnil některá čísla: „Je otázkou, kolik nájemních bytů ve městě skutečně je. Je vysoce pravděpodobné, že mnozí pronajímatelé své aktivity vůbec nereportují.“ V souvislosti s tím zazněl i názor, že je vůbec nejasné, kolik bytů vlastně Bratislava potřebuje. Na jiný problém, který je opět slovenský i český, upozornil Pavel Pelikán, zastupující na konferenci společnost JTRE: „Je třeba rozlišovat mezi tržním nájemním bydlením a dotovaným bydlením, pro to zatím žádná pravidla nemáme.“
V konstruktivně vedené debatě pak zaznělo i nezvykle silné varování: „Zkušenosti s výstavbou má development, nikoli město. Pokud Bratislava bude trvat na vlastní výstavbě, skončí to průšvihem!“ V tomto směru má Praha jistý náskok: do čela své developerské firmy postavila Petra Urbánka, jehož zkušenosti s výstavbou jsou více než bohaté.
Co bude dál?
Přes viditelně odlišnou míru entuziasmu stran bytové budoucnosti se ale samospráva a development v lecčem shodují, a to zase jak v Bratislavě, tak v Praze. Zejména v nutnosti město zahušťovat, a to cestou výstavby na vnitřních brownfieldech, stejně tak jako na potřebě územní plány „dynamizovat“, to jest usnadnit jejich změny podle aktuálních potřeb. Přibližná shoda na všech stranách panuje i v postojích k developerským „kontribucím“, byť se nejspíš budou různit co do jejich výše.
Názorová shoda je ovšem jedna věc, realizace druhá – pro zamýšlenou, respektive plánovanou bytovou výstavbu je především třeba vytvořit adekvátní právní rámec, pak také organizační a nakonec i společenské předpoklady. Peripetie českého stavebního zákona jsou v tomto ohledu tristním příkladem, tvorba územních plánů je také velmi klopotná. Jak už bylo řečeno, u nás už existuje Pražská developerská společnost, Bratislava na vznik něčeho podobného ještě čeká.
Vedle toho je tu i globální fenomén NIMBY - jak ukázala diskuse na City Fóru ´21, v Bratislavě je ještě okořeněný nechutí vlastníků bytů k sousedství nájemních domů. Ve svém příspěvku pražský primátor Zdeněk Hřib upozornil na ještě jeden související zádrhel, totiž na generační střet. Jinak řečeno: staří už své byty mají a bytové potřeby generací mladších vnímají hlavně skrze nepříjemné dopady výstavby na město. Lze předpokládat, že i v tomto ohledu na tom slovenská metropole bude podobně.
„Přes noc to nejde!“ – tolik první muž české metropole k časovému rámci řešení bytové krize. Praha podle už schválených záměrů plánuje stavět v příštích letech zhruba 500 bytů ročně. Vzhledem k IPR-em proponované potřebě nejméně 9 000 nových bytů každým rokem to bohužel není příspěvek oslnivý, natož pak nějak zásadně antikrizový. Nezbývá než doufat, že je alespoň trochu realistický. Zatím se zdá být takřka jisté, že do konce roku 2022 Praha postaví 28 nájemních bytů ve dvou domech na sídlišti Černý most. Funkční období primátora Hřiba a celého současného vedení Prahy – včetně dvou neúnavných bojovníků za rychlejší výstavbu, Hany Kordové Marvanové a Petra Hlaváčka – končí rovněž v roce 2022.
(Další informace o CITY FÓRU ´21 najdete na Facebooku)
SF/ Petr Bým
