Na letošním stavebním veletrhu IBF v Brně proběhla zajímavá odborná diskuse s názvem „Časovaná bomba z Bruselu, nebo naděje pro evropské stavebnictví?“. Její účastníci se zamýšleli nad implementací evropské směrnice k energetické náročnosti budov EPBD II v našich poměrech. Zástupci tuzemských architektů, projektantů, akademické sféry i firem se přitom shodli na její přínosnosti a zároveň poukázali na její nedostatečnou podporu ze strany politiků i širší veřejnosti.
Leitmotivem živé debaty byla zejména rentabilita výstavby budov s téměř nulovou spotřebou energie. Podle architekta Aleše Brotánka už v Česku existují první realizace developerských projektů pasivních bytových domů, což svědčí o jejich přitažlivosti pro investory. První z nich je dokonce už vyprodán – i v období hospodářského útlumu a dlouhou dobu před kolaudací. Známý architekt také upozornil na to, že s rozvinutím stavebního trhu v oblasti výstavby pasivních budov a následně budov s nulovou spotřebou energie se výrazně snižují náklady všech komponentů tak, že například v Německu je možné optimalizovaným návrhem dosáhnout realizace takového bytového domu dokonce o 30 % levnější, než je srovnatelný standard v této zemi.
Chybí vládní strategie
Zástupce firmy Saint-Gobain divize Isover Libor Urbášek připomněl zahraniční zkušenosti, vedle kterých působí přijetí nové evropské energetické strategie u naší politické reprezentace i širší veřejnosti velmi vlažně. Svým příspěvkem načal i druhé velké téma debaty – absenci koncepčnosti a dlouhodobější strategie české vlády v oblasti energetické efektivnosti a cen energie. Toto vakuum podle L. Urbáška vyvolává nejistotu u podnikatelů ve stavebnictví a v důsledku brzdí rozvoj celého odvětví.
Na potřebě ucelené a dlouhodobé strategie v oblasti energetické náročnosti budov i systému národní certifikace, která by se inspirovala v zahraničí a přitom odpovídala specifickým podmínkám v Česku, se pak shodli i další účastníci diskuse. Z tohoto pohledu může být připravovaná implementace evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD II) důležitým krokem.
Podle účastníků diskuse je pro Česko charakteristická slabá propagace, ale i málo konkrétních informací, které se veřejnosti o tomto tématu dostává.
Z „energetické“ diskuse na IBF
Libor Urbášek, Saint-Gobain, divize Isover V jiných zemích, kde jako skupina Saint-Gobain působíme, se setkáváme s mnohem progresivnějším přístupem vlád. Ty si samy v souvislosti s implementací směrnice EPBD II stanovují dlouhodobé ambiciózní cíle v energetické politice, někdy až do roku 2050. A to je z mého pohledu velmi dobře, protože tím dávají jasný signál trhu, co se bude dít. To, že u nás jasná koncepce zatím neexistuje, není definován cílový stav, brzdí přípravu celého našeho trhu.
Irena Plocková, bývalá náměstkyně SFŽP pro program Zelená úsporám Pro investora, který musí vše zaplatit, bude vždy nejdůležitější, kde na to sežene zdroje. Bohužel všechny podpůrné programy, které jsou pro investory motivační, de facto končí v roce 2013, pokud již neskončily dříve. Stavební veřejnost se tedy logicky ptá, kdo nám pomůže, kde na to vzít peníze. Pokud se toto nevyjasní, tak technická odezva bude až na druhém či třetím místě.
O obecně slabé podpoře a povědomí o energetické náročnosti budov svědčí i fakt, že téměř ani u jednoho inzerátu na prodej nemovitosti se u nás nesetkáte s údaji o spotřebě energie na vytápění, natož s uvedením třídy energetické náročnosti. Například ve Švédsku je povinnou součástí při prodeji nemovitosti i zhodnocení její energetické kvality. U nás je sice součástí každé projektové dokumentace průkaz energetické náročnosti, ale nijak dál se už prakticky nevyužívá.
Aleš Brotánek, architekt, ČKA Co se týče nákladů, máme srovnání například s Rakouskem, kde již v segmentu pasivních budov staví dlouhá léta – tam nejprve uváděli dodatečné náklady v řádu 10 až 15 %, před pěti lety to bylo již 5 až 10 % a dnes se pohybují mezi 3 až 7 %, v době, kdy se tam staví 20 % výstavby v pasivním standardu. Tedy když se rozvine celý sektor, tak i užité technologie se nutně zlevní.
Máme tady šanci pro budovy, kterou můžeme využít, anebo ji propást. Už dnes můžeme postavit dům v pasivním standardu téměř za stejné peníze, ale v kvalitě vnitřního zdravého prostředí neporovnatelné se stávající běžnou výstavbou. Je však třeba si uvědomit, že za pár let se u takového domu zákonitě i kvůli růstu cen energie nepoměrně zvýší hodnota vložené investice.
Jiří Hirš, VUT Brno Poměr využití obnovitelných zdrojů a energetické spotřeby budovy by mohl být mnohem variabilnější. Jsem spíše pro volnější zadání energetického řešení budov, které se projevuje například ve filozofii výstavby tzv. aktivních domů. Jestliže mám v místě k dispozici dobrý a výkonný zdroj obnovitelné energie, už nemusím klást tak přísné požadavky na tepelně-izolační vlastnosti budovy a opačně.
Soňa Římánková, Technická univerzita Liberec; Gardiner & Theobald Hlavní věcí v tomto ohledu je, jak poselství nové evropské směrnice o energetické náročnosti budov předat a vysvětlit celé veřejnosti. Ve Velké Británii jsou v tomto ohledu mnohem dál. Tam je i u laické veřejnosti cítit porozumění a nadšení, a to hlavně proto, že tamní vláda se nezříká odpovědnosti a naopak se hlásí k tomu připravit podmínky tak, aby to nedělala nikomu těžší, což je bohužel případ České republiky.
Problematice EPBD II a další evropské zelené legislativě se bude věnovat seminář společnosti Envi A. o.p.s., který se bude konat 16.5.2012 v pražském hotelu Adria.
Ilustrace: Svilen Milev
