Medializace problému „povinného dozoru projektanta“ je obrazem našich žalostných poměrů v oblasti výstavby - žalostných nejen, co se přístupu stavebníků ke stavbám týče a jejich postoje k projektantům. Neutěšený stav je patrný a začíná právě už v oblasti mediální komunikace.
Média, včetně těch tak zvaně odborných, vesměs jen kloužou po povrchu ad-hoc „kauz“; o procesech a principech rozvoje vystavěného prostředí toho víc neví, než ví. PR oddělení profesních subjektů si tento stav neuvědomují, nebo ho přehlížejí, v každém případě neposkytují médiím informace, které by jim umožnily referovat o problémech kompetentně; někdy je poskytují, ale nikoli dost „po lopatě“, aby novináři byly schopni informaci pochopit a uchopit.
Polemika o „povinném dozoru“ je toho příkladem. Za prvé: kvalifikovaný výkon autorského dozoru je specifickým problémem komerční a soukromé výstavby především bytových a občanských staveb. V případě inženýrských staveb je kompetentní autorský dozor standardem, žádného stavebníka a žádného zhotovitele inženýrské stavby by ani nenapadlo stavět bez autorského dozoru nebo ho nějak obcházet. Za druhé: o čí povinnosti je řeč? O povinnosti stavebníka autorský dozor náležitě zajistit, nebo o povinnosti projektanta autorský dozor vykonávat? Ta druhá je již dnes daná závaznou zákonnou úpravou. Už pár let po tom, co se v roce 1992 stal účinným zákon č. 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Česká komora architektů ve svém bulletinu referovala o judikatuře, která potvrzuje povinnost autora dokumentace ke stavebnímu povolení autorský dozor vykonávat. V rozporu se zavedenou praxí – další obraz poměrů v oboru – je projektant, pokud přijme závazek zpracovat dokumentaci ke stavebnímu povolení a pokud stavební úřad vydá stavební povolení s odkazem na tuto dokumentaci a na základě takového stavebního povolení se stavba realizuje, povinen autorský dozor vykonávat i v tom v případě, že jej stavebník za výkon takového dozoru odmítne platit. Ba dokonce i tehdy, kdy mu stavebník neposkytuje ani věcnou součinnost, nezbytnou pro výkon autorského dozoru. Této povinnosti se projektant může zbavit pouze tak, že stavebnímu úřadu oznámí, že stavebník mu brání ve výkonu autorského dozoru a stavba proto probíhá bez autorského dozoru. Přenos povinnosti výkonu autorského dozoru na třetí osobu na základě trojstranné smlouvy mezi stavebníkem, autorem dokumentace ke stavebnímu povolení a kvalifikovanou třetí osobou samozřejmě není vyloučen.
V široké škále problémů výstavby otázka dozoru nepochybně není tou nejnaléhavější, nicméně i tady se ukazuje, že poměr české společnosti k tvorbě vystavěného prostředí ani zdaleka není ideální.
Michal Šourek
